Proč si na mě ukazují

3. února 2015 v 18:33 | Vaše Anny |  Ze života
Když už jsem se tedy odhodlala založit rubriku sama o sobě, měla bych se zřejmě nějak představit. Začnu tím nejdůležitějším bodem, který vychází právě z nadpisu tohoto článku. Jak už jsem naznačila, jsem milovnice starých dob a samozřejmě i starého oblečení. Rozhodně mě ale nezajímá ani vintage ani retro, totiž nové věci ve starém stylu. Můj zájem se netočí ani kolem "true vintage" - originál oblečení z 60. let a mladší. U mne se nejčastěji skloňují slova "první republika" a "protektorát", popřípadě 20's, 30's a hlavně 40's. Nejsem nikde organizovaná, nedělám dobové rekonstrukce, (pravděpodobně) nejsem reenactorka. Je pravda, že dobové akce zbožňuji, avšak dobové oblečení nepoužívám pouze na ně. Já tak chodím prakticky pořád. Nejčastěji se snažím napodobovat druhoválečnou, případně protektorátní módu. Samosebou většina mých věcí na běžné nošení nejsou originály, to bych se jednak nedoplatila a hlavně bych v kuse trnula, abych si náhodou něco nezničila. Ale ani shánět oblečení "jen" ve stylu 40. let není zrovna procházka růžovou zahradou, ať už jde o zcela nové, či 80's does 40's (pro neznalé stránky ebay v tomto směru - věci vyrobené v 80. letech podle módy 40. let). Mimo to mám samozřejmě několik originálů, na které jsem náležitě pyšná a nadevše je zbožňuji. Když už nemohu mít dobové šaty, snažím se vzít si alespoň dobové doplňky (klobouk, kabelka...). Svým vzhledem, jak jinak, vzbuzuji skutečně hodně pozornosti, občas se setkávám jak s pochvalou, tak s kritikou. Naštěstí jsem na to již zvyklá a tak si vpravdě užívám tázavé i obdivné pohledy. Poslední dobou, naučená tímto, příliš nechápu lidi ve stylu metal, punk, emo a podobné, kteří si stěžují na přílišnou pozornost. Nesoudím bez zkušenosti, sama jsem se tak oblékala nejméně dva roky, a musím říct, že kam se hrabe "jejich" pozornost v porovnání s "mojí". Vždyť kolik je v běžných větších městech metalistů, punkerů, a kolik děvčat, která se oblékají jako já. Osobně u nás znám jednu. Tím si nijak nestěžuji (jak už jsem psala, nevadí mi vybočovat), neodsuzuji je ani nic podobného, jen si myslím, že občas trochu přehání, příliš vztahují věci na sebe. Lepší být vybočující a zároveň s tím srovnaný.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lablonde lablonde | Web | 4. února 2015 v 16:09 | Reagovat

Super! Líbí se mi tvůj styl. Taky miluji starou dobu a chtěla bych v ní žít..tak jsem si tak zařídila aspoň částečně můj pokojíček. Hudbu už si nepouštím jinak než na mém gramofonu. V oblečení to mám jinak..něco se mi líbí něco ne:)takže nemám celý komplet šatník retro, ale aspoň něco se tam najde.

2 Anny Lunden Anny Lunden | 4. února 2015 v 18:59 | Reagovat

[1]: To jsem ráda. Já mám takového toho hybrida, který se tváří jako starý, ale jdou tam přehrávat i CD, protože jich mám spoustu a byla by škoda je nevyužívat. Hudba z gramofonu je ale samozřejmě nejlepší. :)

3 gabrilei gabrilei | Web | 9. února 2015 v 9:32 | Reagovat

přesně moje sestra miluje také taký styl jenže do toho je ještě punkerka takže přes den je jak ze starého filmu a večer se promění do punk večeru :-)  :-D

4 Anny Lunden Anny Lunden | Web | 9. února 2015 v 13:30 | Reagovat

[3]: Já také chodím na punk, občas ještě. Je to takový malý oxymoron... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.