Valentýnský masakr - život dle pana Capona

8. března 2015 v 9:34 | Vaše Anny |  Ze života
Jelikož mezi svými přáteli nejsem naštěstí jediná "dobově posedlá", čas od času se nasyktne akce, kterou zkrátka není možné vynechat. Mezi ty větší a obvykle lépe organizované patří samozřejmě Oslavy Osvobození, Po siréně swing!, Back to 1945 a podobné. Někdy ale není od věci "snížit" se na úroveň místních událostí, méně navštěvovaných, nicméně kolikrát i zajímavějších, než byste čekali. Sem lze zařadit i Valentýnský masakr, který uspořádal můj známý, jehož stěžejním zájmem je 2. světová válka (účastní se pilně taktéž na Oslavách) a americká mafie 20. století. Program byl takřka dokonalý, šlo o zmapování života jednoho z notoricky známých gangsterů, samosebou Al Capona. Scénky provedené v mnohdy skutečně dobových oděvech včetně dobové mluvy a dobových zbraní vůbec nebyly amatérskou záležitostí jak by se na první pohled mohlo zdát, z toho důvodu, že většina účinkujících je angažována v reenactingových klubech šermířských. Bez jakékoliv nadsázky mohu směle říci, že muži byli opravdu úžasní, totiž po stránce oblečení. Jeden z přítomných přinesl dokonce i originální fotoaparát! Avšak k mému sklíčení, ženská část značně pokulhávala, dam bylo málo a z dobového hlediska byla strhující většina té ubohé menšiny na hony vzdálená letům dvacátým. S čistým svědomím si troufnu prohlásit, že jediné trochu připomínající tuto dobu, jsem byla já a moje kamarádka, ovšem ani tady to nebyla žádná hitparáda. Kamarádku ovšem kritizovat nebudu, výhrad mám minimum a i ty si raději nechám pro sebe, ale na sebe klidně "prásknu", že jsem se o žádná dvacátá léta ani nepokoušela. Jelikož tato dekáda nepatří do mého stylu, zavrhla jsem samozřejmě koupi originálních šatů, u nichž se celková cena (ze zkušenosti mé kamarádky) pohybuje kolem pěti tisíc. Taktéž jsem neměla vůli kupovat si ani napodobeniny - zbytečné oblečení navíc, které již takřka nevyužiji. Proto jsem volila svoje nejlepší typicky čtyřicátkové šaty a k nim i soudobé doplňky. Největší pozornost s velkou pravděpodobností způsobovala moje šálka s norkovými ocásky, ta však prvorepubliková skutečně byla, stejně jako klobouček. Aby byl vidět můj nadhled nad dobou a nevypadala jsem pouze jako ta, která prostě nevěděla, tak si vzala něco zatraceně starého, oblékla jsem také punčošky se švem, nejtypičtější z nejtypičtějších oděvů čtyřicátých let...Věřte, nevěřte, přes všechnu mojí "snahu" porušit dobovost 20s, jsem pravděpodobně byla paradoxně považována za nejdobovější dámu na akci, což vyvozuji už jen z toho, že se se mnou prakticky každý chtěl fotit. Samozřejmě se tu nebudu vychvalovat do nebes, názor na oblečení mé i ostatních si můžete udělat samostatně, z fotografií níže přiložených.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dasha Marlen Dasha Marlen | Web | 16. března 2015 v 20:40 | Reagovat

Ale účesy na 2O. léta máte! :)

2 Anny Lunden Anny Lunden | Web | 17. března 2015 v 19:21 | Reagovat

Ano, to je pravda. Já především proto, že mám ještě moc krátké vlasy a když si je natočím tak mi z toho prostě vyjde 20s účes :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.