Rocková scéna dobyta!

9. července 2015 v 10:45 | Vaše Anny |  Lásky
Nyní asi vyvedu určité množství lidí z omylu o mém poklidném a skoro-čistě dobovém životě...Ano, toto je jeden z mých nejvýraznějších a nejmilejších zájmů v současné době, nicméně ani v nejmenším neohrožuje můj zájem prvotní. A to jest hluboká láska k rockové hudbě. Mohu s čistým svědomím směle odpřísáhnout, že té se nevzdám na úkor nikoho a ničeho. Aby toho ale nebylo málo, nejedná se v mém případě o dva zájmy naprosto oddělené, naopak se mi úspěšně daří do jisté míry je navzájem prolínat, například tím způsobem, že i na rockové koncerty chodím alespoň částečně dobově oděná. A včera byl den všech dnů mých rockovo-dobových zážitků. V Karlových Varech totiž v rámci výročního filmového festivalu vystupovala moje milovaná a nejoblíbenější skupina - maďarská Omega. Pro neznalé, i tady se jedná o určitou historii, skupina byla založená roku 1963, a zpěvák má dokonce dobový "rok výroby" (1943!). Samozřejmě jsem pro své hvězdy nevolila nějaké obyčejné oblečení, nýbrž jsem vsadila na 50's pin-up šaty a to i s objemnou spodničkou. Zbytek jsem sladila již nenápadně, jelikož šaty jsou samy o sobě velice výrazné, což ostatně lze vidět i na fotografiích. Jaké bylo moje "překvapení", když jsem po příchodu do amfiteátru, kde se akce konala, shledala, že paradoxně zde, mezi starými rockery - průměrný věk osazenstva bych odhadla mezi padesátkou a šedesátkou, najdu hromadu obdivovatelů, kteří i mě budou žádat o fotografii, jako bych snad já byla nějaká hvězda večera. Zkrátka jsem byla obletovaná a přemile přijata do party fanoušků Omegy, což mě neskutečně potešilo. Díky tomu se mi po koncertě, který jsem mimo jiné celý proklečela, abych dobře viděla, podařilo dostat i do zákulisí. Zde jsme pak vlídně, byť lámanou směsí angličtiny a maďarštiny, pohovořili se skupinou, která se ostatně jako obvykle projevovala jako partička příjemných, obyčejných lidí. Nejvíc mě ale rozhodně rozrušilo setkání s hlavním zpěvákem, kterého doslova zbožňuji a na kterého jsem se neskutečně těšila. Normálně se považuji za suverénní dívku, která opravdu nemá problém v komunikaci, tím spíš s příslušníky opačného pohlaví. Tak jsem se presentovala i při setkání se skupinou, s každým jsem se snažila alespoň krátce pohovořit a být milá. Pak přišel János, no a ze mě už nikdo nedostal ani kloudného slůvka - snad jen tichoučké "köszönöm" poté, co se se mnou ochotně vyfotil a dokonce jsem dostala pusinku na tvář. Zkrátka další zážitek na celý život, i když naprosto odlišný od těch mých "dobových".




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.