Proměny v čase

6. ledna 2016 v 13:57 | Vaše Anny |  Inspirace
Nedávno jsem si do notebooku kopírovala snad veškeré fotky ze starého počítače. Nikdy bych nevěřila, jak se člověk dovede pobavit nad takovými starými snímky! Vzhledem k tomu, že je započat nový rok a já sedím doma nad "učením" k první souborné zkoušce, vzhledem k tomu, že nemám ani trochu náladu na běžně vážné články a vzhledem k tomu, že se chci také trochu pobaviti na svůj účet, rozhodla jsem vytvořit tento článek. V něm se pokusím zmapovat svůj vývoj v nošení "dobového", nejdříve snad spíše vintage a retro, oblečení...A rozhodně to alespoň zprvu nebyla žádná hitparáda :D Tím chci také případně podpořit všechny slečny a paní, které právě s takovým či obdobným stylem začínají a hledají se v něm. Také potvrzuji, že pravidlo o tom, jak nikdo učený z nebe nespadl, platí i v módě a dvakrát tak v módě, která má udržovati nějaké historické zásady či si z nich alespoň vybírat.
Jak jsem již uvedla, článek není myšlen zcela vážně, spíš pro zasmání. Můžete zde vidět hodně mých starších fotek a tím odhalit, jak jsem na tom byla s "dobovostí" jen před pár lety. Inu člověk se stále vyvíjí. A koneckonců, možná by si někdo našel inspiraci i právě v těch nedokonalých, dobovostí jen inspirovaných outfitech, které já dnes téměř zavrhuji...
(Za případné neodhalené překlepy v textu se předem omlouvám, v posledním týdnu jsem si vypisovala kolem pět seti stránek s poznámkami z oboru českých právních dějin, římského práva a teorie práva...tak už mám ty opravy trochu na háku :D)





1) Etapa první - "prozření" (přelom 2011 - 2012)
Troufnu si tvrdit, že někdy v této době začala moje pomalá přeměna. Pokud jsem to zde ještě nezmiňovala, téměř celou pubertu a dospívání jsem strávila hluboce "zakousnutá" do rocku, metalu a punku. Tato moje mánie trvá dodnes, avšak s tím rozdílem, že dnes se v tomto stylu oblékám maximálně na koncerty, kdežto před tím jsem tak chodila permanentně, a to v éře asi od cca 13 do 16 let. Právě tak nějak na přelomu 16. a 17. roku jsem se začala posouvat trochu jinam. Vlastně už si ani nevybavím proč, možná mne inspirovala nějaká z mých kamarádek, možná se to projevilo v symbiose s mou snad odvěkou láskou k filmům pro pamětníky...


Dobře se upomínám na to, jak se mi potajmu začaly do šatníku vkrádat ženské prvky a oblečení neinklinující k tvrdé hudbě :D Jednou to byly klasické lodičky s pásečkem, pak zase něžné šaty či celkem extravagantní klobouky. Nutno však podotknout, že má záliba v té době byla celkem přísně ohraničená možnostmi konfekcí, maximálně secondhandů, éra lovu na starožitnosti byla skutečně ještě daleko předemnou...



Mými nejoblíbenějšími atributy vintage ženskosti se staly pokrývky hlavy, něžné dívčí šaty, většinou bílé punčocháče, crossbody rádoby elegantní kabelky od Vietnamců a střevíčky. (Paradoxně šaty z této fotky stále upřímně miluji - dají se z nich právě vytvořit skvělé dívčí 40s komplety, ostatně můžete je najít třeba zrovna ve článku o Florencii). Jako prudký opak k tomu, se u mne stále objevovaly zčásti oprýskané červené nehty, podivné náramky (třeba vstupenka na metalfest :D) či různé polámané prstýnky.

Lidé si počali uvědomovat jistou odlišnost. Je to trochu zarážející, že už v tomto stádiu, jelikož když se nad tím skutečně zamyslíte...kde je ten obrovský rozdíl? Podle mého zkrátka holka v šatech, nic strhujícího. Inu tady je dobře vidět, jak moc je naše společnost uniformní...


2) Etapa druhá - květnové a pokvětnové změny (květen 2012, první účast na Slavnostech Svobody)
Určitě jistým milníkem se pro mne staly mé první Slavnosti Svobody. S kamarádkou jsme se na ně hodně těšily a hodně připravovaly...Samozřejmě jsme se i náležitě "vymódily" - to nemyslím nijak ve zlém, ale tyto rádoby protektorátní outfity měly zkrátka ještě nějaké ty reservy. Jelikož nechci působit jako potvora, přidávám radši snímek jen sebe s jedním "unknown soldier" vojáčkem :D Musím říci, že tuto fotku mám skutečně ráda, přestože tam vypadám, tak jak vypadám...Úplně na mě sálá loučení vojáka se svojí dívkou (Ve skutečnosti jsme se ale vůbec neznali, jde jen o tu pózu)
A ano, mám tu zase ty svoje oblíbené nesmrtelné šaty...


Od tohoto okamžiku, se sem tam již začaly projevovat nějaké touhy mít něco skutečně originálního. První den, když Slavnosti začínaly, šly jsme se s kamarádkou podívat na dobovou přehlídku. Byla to ta samá s tím samým podiem, na kterém jsem se o tři roky později ukázala i já. Ale vím, že mi kamarádka ukázala, nějakou malou brož, kterou si připnula na šaty, snad po babičce, možná to byly tak šedesátky. Já jsem si zase vzala "originální" babiččino šaty z půdy, asi z roku 59, s typickým socialistickým střihem. A hned jsme si obě přišly dobové jak blázen :D Bohužel nemám jak vám ty šaty ukázat, všude jsem v nich focená s doprovodem a pak mám jednu fotku, kde v nich salutuju k německé vojenské čepici...Nechci si způsobit problémy :D


3) Etapa třetí - snaha o pin-up (někdy v téže době 2012 - 2013)
Mimo své "běžné" vintage outfity jsem se dovedla navléci do lecčeho, co jen vzdáleně připomínalo styl pin-up, ať už ten skutečný 1950s, nebo jen "sexy" herečky z třicátých a čtyřicátých let. Pak jsem se děsně dramaticky namalovala a fotila "roztomilá" selfie, která samozřejmě měla úspěch na facebooku :D No a úspěch na ulici jsem, alespoň v jistých outfitech (asi vám dojde, které mám namysli :D), zaznamenávala samozřejmě také...








(Kdyby někdo nebyl odborník na seriály, tak na této fotce se snažím napodobit Michelle od Partyzánů z Haló Haló :D)



A na závěr, jak jsem slíbila své kolegyni z vintage blogu, přidávám fotku s miláčky téhož seriálu, se kterými se mi podařilo před dvěma lety setkat v Praze :)

4) Etapa čtvrtá - budu-dobová-co-nejvíc-to-dá-i-když-nevím-jak-na-to (2012 - 2013, možná ještě i 2014 :D)
Toto období nepatří zrovna mezi mé protěžované. Hodně se zde odrazila, teď už cílená, potřeba se odlišovat za každou cenu a za každou cenu na sebe nacpat co nejvíc rádoby dobových prvků, jelikož to pak musí znamenat co nejvíc dobový výsledek. No, neznamenalo... :D Vrcholná snaha utvořit z konfekčního a sekáčového oblečení hrozně "posh" a na úrovni outfity mi jen málokdy vyšla. I tak ale něco z toho panoptika odhalím...Včetně snahy o konstruktivní kritiku, proč zrovna takto NE-E


Slavnosti svobody 2013 absolvované k mé hanbě v černých (!) samodržkách s tlustým švem, krátkých šatech s docela maxivýstřihem (který jsem si v konvoji ještě ke všemu spálila... :D) a černých síťovaných rukavic, které by se nehodily ani do šantánu...Ale fuj! Přiznávám, že dnes jsem jedna z těch lobbistek, které by nejradši všem zakázaly se takto "po-dobovu" oblékat.



Uf. Maďaři už si se mnou taky užili svý. Aspoň tady na první dovolené v maďarských lázních určitě. Z takového klaunského "ohozu" až oči přechází, aneb jak zkazit i ty svoje oblíbené šaty :D Upozorňuji, že jsem byla schopná si k nim vzít umělý slamák s puntíkatou mašlí! Děs mne obchází...A pak to koneckonců vidíte jistě sami, (falešné) perly, androgynní 70s plastové sluneční brýle, kýčovitá brož, pásek, (falešný) perlový náramek, crossbody několikabarevná kabelka, páskové boty. To by zabilo i ty nejkrásnější protektorátní šaty, ne? Navíc na sebe musím prásknout to, že jsem v té době byla opravdu dost podivná...Tak namátkou... Kdykoliv a kamkoliv, i v letních teplotách přes 30 stupňů jsem nosila alespoň punčochy, protože jsem si myslela, že odhalené nohy byly asi trestné :D Anebo jsem se taky (právě v těch lázních) odmítala nelíčit, takže jsem všude do těch bazénů lezla ve složení make-up, pudr, černě orámované oči, tuna řasenky a ČERVENÁ RTĚNKA. Se divím, že mě nevykázali. Jednou, když jsem šla po tom areálu, to nějaký pán nepěkně komentoval (asi si myslel, že jsem Maďarka, nebo Němka či Ruska ... :D), a já jsem se smrtelně urazila...



Toto je sice krásně sluníčková fotka z úžasného pobytu v lázních Hajdúszoboszló, ale jaksi to postrádá tak nějak všechno. Triko s postiskem a kraťoučké šortky opravdu nejsou jak ze čtyřicátých let...A to tady ještě naštěstí není vidět, ale nosila jsem zdobné bílé ponožky do t-bone střevíčku...Zase ty mdloby :D



Nemohu si pomoci, ale i tento oděv mne irituje. Ne sice tolik, jako ty předchozí, základ je celkem v pořádku...Ale. Ale za prvé mne neskutečně děsí ten prapodivný účes a la jsem plešatá a líbí se mi hranaté buřinky - to byl nápad, vyčesané vlasy k takovému klobouku :D, a za druhé...Dokážete si představit, že v tom skutečně jdete někam na výlet? (Měl to být výletní outfit). Já tedy ne...Je to jen taková póza...



Nakonec mi to nedalo a zas si dělám tu ostudu..."Profesionální" fotky k našemu maturitnímu plesu, který měl mít téma "Prohibice v USA". Tady se ale musím ohradit, že jsem s celou tou maškarádou opravdu nesouhlasila. Při focení těchto "pin-up" fotek, jsem z té lahve Jacka dokonce pila, abych to nějak přežila :D No, výsledek je zkrátka takový jaký je...Ještě malá poznámka, snad všichni (a opravdu nevím, jestli je to k smíchu či k pláči) mne tam považovali za nejvíc DOBOVOU a AUTENTICKOU...Au.



5) Etapa pátá - skutečná realisace (tak nějak konec 2014 až do teď)
Od obrázků stylu TAK TAKHLE NE, které by měly patřit někam do těžké karantény, aby někoho se stylem "nenakazily", konečně přecházím k příjemnějšímu tématu. Tak jsem se od osmdesátkových prapodivných hadrů ze sekáčů a uniformního oblečení z konfekce díky bohu dostala sem. Sice ano, trvalo to, a jak můžete vidět, opravdu to nebyla jednoduchá cesta, ale teď jsem snad už spokojená...
I tady se dá ještě minimální vývoj zaznamenat.

Loňské Vánoce. To už se mi celkem líbí. Akorát teď nenechávám vlasy z turbanu jen tak trčet, ale ještě je vyčešu.


Swingová tančírna taky někdy z loňska, nebo teď už vlastně předloňska. Chtěla jsem být třicátková, ale stejně mi z toho vyšly padesátky :D Alespoň ty šaty jsou pěkné...



Člověk si i u dobového oblečení musí dávat pozor na přílišnou usedlost...


Současné snímky nepřikládám, jelikož těch se tu najde v obyčejných článcích více než dost.
Snad jen ještě moje malá specialitka...

Outfity na rockové koncerty
Na samém začátku jsem zmiňovala, jaká je moje oblíbená hudba a že se podle ní na koncerty pořád oblékám. Jistě, když jde člověk na Metalfest nebo podobné akce, dobové šaty by mu v kotli trochu překážet mohly :D Nicméně, na každý jen trochu v tomto ohledu schůdný koncert vždy kalkuluji s pin-up oblečením. Zkrátka je mi to sympatičtější než kalhoty a triko té skupiny. A většinou si mne každý všimne / pamatuje :D
Musím se pochlubit, že v poslední době se mi dokonce podařilo odpogovat koncert Visacího Zámku v pin-up šatech :D


Ano, mám skutečně namysli tyto šaty. Přiznám se ale, že jsem k nim měla vysoké stříbrné glády, nohy si zase zničit nenechám :D Povšimněte si taktéž prosím miniaturního visacího zámku na krku, který je zavěšený na perlovém náhrdelník :D A ano, na fotce se mnou není nikdo jiný, než český kytarový mág Radim Hladík (Blue Effect)

První letní (2015) koncert maďarské legendární Omegy jsem si odbyla v kočkových pin-upkách, spodničce, punčochách se švem (které se roztrhaly při klečení u pódia :D) a v lodičkách. Bylo to v Karlovarském letním kině...Jen spodnička nacucala trochu rozlitého piva...



V dalším letním kině, v Siófoku u Balatonu jsem na koncertě téže kapely pobyla v těchto pin-up šatech. Nutno významně dodat, že šaty byly čistě bílé a nápad natisknout na ně mini-omegy přišel z mé hlavy. Opět spodnička, opět lodičky. Ale jak můžete vidět, naprosto spokojená v tom úboru :D


Podzimní koncerty (ano, stále mluvím o Omeze :D) se odehrávaly v kostele. Tento zrovna v proslulém Košickém dómu. Jelikož jsem na takové věci konzervativní, z rockových věcí už nezbylo v mém outfitu vůbec nic...V tom klobouku jsem odseděla koncert v první řadě a bylo mi srdečně jedno, jestli přes něj někdo nevidí :D
Tady už jsem se s tím skutečně nepárala - dobový klobouk, dobová liška Anežka, dobové šaty, dobové boty...a co, přežili to, rockeři.


Ani na posledním koncertě 2015 to nebylo jinak. Opět kostel, opět žádné rockové doplňky, opět můj čistý dobový styl. Ani krokodýlí kabelka nevzbudila pohoršení ... :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jacqueline Belefort Jacqueline Belefort | Web | 6. ledna 2016 v 19:57 | Reagovat

Strašně pěkný článek, ostudu si vůbec neděláte, právě naopak, alespoň pokrytecky netvrdíte něco co ne vždy byla pravda :) A neskutečně mě pobavila fotka á la Michelle od Partyzánů (její: Dobře mě poslouchejte, nebudu to víckrát opakovat, mě dostane vždycky :D )

2 Anny Lunden Anny Lunden | Web | 6. ledna 2016 v 20:53 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, že se líbí. No, Michelle byla kočka, kam se na ní hrabu :D Já jsem ale trubka, mohla jsem tu vystavit fotku, kde stojím s Flickem a Helgou (tedy s těmi herci samozřejmě:D)a trochu se taky pochlubit, ne jen pomlouvat :D

3 Jacqueline Belefort Jacqueline Belefort | Web | 6. ledna 2016 v 22:10 | Reagovat

[2]: No nepovídejte! Fotka s milovaným Flickem a Helgou? Za tu bych snad vraždila :D :D

4 Anny Lunden Anny Lunden | Web | 6. ledna 2016 v 22:19 | Reagovat

[3]: Asi v roce 2013 zavítali do klubu Lávka v Praze na krátkou rozmluvu s fanoušky. Zítra až se dostanu zase k ntb, mohu jí přidat sem do toho článku, pokud vás zajímá :D

5 Jacqueline Belefort Jacqueline Belefort | Web | 7. ledna 2016 v 10:44 | Reagovat

Tak ta je naprosto dokonalá :D

6 Dasha Marlen Dasha Marlen | Web | 7. ledna 2016 v 11:25 | Reagovat

:D :D Skvělý článek, není nad tyhle rekapitulace :) Klobouk dolů, že si (možná jako jedna z mála) uvědomuješ, že jednou začínal každý a dokonalost neexistuje :)Jinak Ti to moc sluší i v jiných "stádiích Tvého vintage vývoje" :-) K těm černým silonkám/nylonkám, nosily se i takto tmavé. Hlavně ve Francii byly populární. A dřív, než existovaly tyhle "pavučinky", tak normální punčošky, co se do té doby nosily, byly taky černé. Takže taková katastrofa to není :-)

7 Anny Lunden Anny Lunden | Web | 7. ledna 2016 v 11:29 | Reagovat

[6]: Díky moc. No každopádně miluju projíždět tyhle staré fotky :D Jasně, vím, že to není takový přešlap, ale vzhledem k tomu, že to bylo zrovna k osvobození 45 Plzně, tak tam to fakt moc nesedí :D Právě doufám, že případně povzbudím holky, co teď podobně začínají :-)

8 Elis Elis | Web | 7. ledna 2016 v 13:15 | Reagovat

Musím hned na začátku zmínit, že teda vážně sekne ti to (či vám to, nejsem si ted jista z prvního komentáře, zda můžu tykat:D) úplně ve všem, i když chápu, že člověk je tvor sebekritický, a tak se mu po určité době samozřejmě zdá, jaké oblečení na sebe dokázal natáhnout, ale v tvém případě rozhodně vždy kladně. Taktéž jsem poslouchala od malička (i stále poslouchám) tvrdší hudbu a taktéž si libovala v rockových oblečcích, teď je pro každého vždycky překvapení, když mě vidí s kožešinkou na lodičkách. Opravdu nádherný styl, na všechny fotky koukám s otevřenou pusou, jen tak dál a směle s tímto vkusem do ulic!

9 Anny Lunden Anny Lunden | Web | 7. ledna 2016 v 13:23 | Reagovat

[8]: Děkuji za komplimenty. Tykat si určitě můžeme, většinou to tak dělám se všemi "kolegyněmi" z blogů, ale když mi někdo začne vykat, tak pak to moc neumím řešit a vykám taky :D
S tou rockovou hudbou mám právě totéž. Ale jak jsem zmiňovala na konci článku, na "své" rockery už chodím zásadně ve svém. Aspoň vím, že si mě pamatují :D

10 Uci Uci | E-mail | Web | 21. ledna 2016 v 16:22 | Reagovat

Dneska jsem Tě objevila, zatím mám za sebou pouze tento článek, ale jsi okamžitě můj člověk!!!
Po letech hledání a zhlížení se v dobách minulých jsem si totiž uvědomila, že moje dekáda jsou právě čtyřicátky. Naznačily to mé VŠ práce a finálně rozsekl film Casablanca :) Zatím tedy jen pozvolna spíše jen zařazuji drobné prvky než že bych vytvořila kompletní look. Ale mám hroznou radost, že vidím někoho, kdo tomu rozumí a předpokládám, že ještě dnes přelouskám celý zbytek blogu :)

11 Anny Lunden Anny Lunden | 21. ledna 2016 v 18:50 | Reagovat

[10]:Moc děkuji za positivní zpětnou vazbu. I já se ráda podívám na tvé stránky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.