Jak jsem se mýlila v dobovosti, část druhá - Dámy nedámy

24. srpna 2016 v 13:13 | Vaše Anny |  Inspirace
Ne, tímto nadpisem opravdu nemám namysli žádný nevhodný přisprostlý vtip, jak by se snad na první pohled nedejbože mohlo zdát. Tento nadpis má vyjádřit přesně to, co vyjadřuje. A to, že některé ženy jsou dámy a jiné zase "nedámy", čili "jen" ženy, které si zkrátka označení "dáma" nezaslouží nebo o něj vůbec ani nestojí. Ostatně, neexistuje žádná povinnost, jež by každé ženě přikazovala vystupovat jako dáma. Tímto narážím na problematiku sice současnou, avšak odrážející se právě i v dobách minulých a dnešním smýšlení o těchto dobách.
Pravidelní návštěvníci mé stránky si jistě pamatují můj první článek na obdobné téma s názvem "Jak jsem se mýlila v dobovosti aneb o idealisaci". Pro ty, kteří jej nečetli nebo si jej již nevybavují, ho mohu velice krátce shrnout. Rozebírala jsem zde názory lidí, většinou laiků, jenž obdivují období hlavně první republiky (a moje odívání) ze zcela scestných a nepravdivých důvodů. Některé z takových výroků jsem zachytila a snažila se je uvést na pravou míru. Jeden z nejpopulárnějších byl o tom, že "lidé bývali lepší". A prostě ne, nebývali. Lidé bývali úplně stejní jako dnes, někteří vychovaní a dobře smýšlející, jiní zase zlí a nepřející. Jediný rozdíl byl v onom společenském pozlátku, kdy se nejspíš hůř rozlišovala pravá nátura člověka.
Na tento článek má právě navazovat moje dnešní povídání, s tím rozdílem, že bude zaměřeno výhradně na dámy, ženy, dívky, zkrátka na ženské pokolení. Právě to je totiž pravděpodobně vystavováno daleko větší míře idealisace, než pokolení mužské. U pánů se samozřejmě nabízí představa dokonalého gentlemana, nicméně do dalšího rozebírání se společnost obvykle moc nepouští. Ženy podléhají idealisaci v mnoha dalších směrech - vzhledem k povaze, činnostem, odívání, vztahu k rodině a k partnerovi, povolání, ba se občas zachází až do takových intimních témat jako je například hygiena. Pojďme si tedy nastínit některé nejčastěji se opakující omyly a nepřesnosti obestírající ženy a dámy první republiky.


1) "Tehdy byly ženy opravdovými dámami."
Ano, vím, že podobná hláška se vyskytovala i v předchozím příspěvku, avšak právě toto je nejčastější a nejmarkantnější chyba v lidském uvažování. Překvapivě se toto uvažování netýká jen dnešních žen, ale i muži mají zakořeněné, že dřív byly ženské tak nějak víc na úrovni. A já výkřikem opakuji, blbost, blbost, BLBOST! Odkud se vzal ten blud, který byl vštípen do hlavy tolika lidem? Z prvorepublikových filmů? Z povrchní znalosti pouze prvorepublikové smetánky? Obojí nese nejspíše jistým dílem svojí vinu. Jak už po několikáté uvádím, NĚKTERÉ ženy byly dámy a JINÉ zase ne. Prostě stejně jako v jakékoliv jiné době. Samozřejmě, že naivní filmy pro pamětníky nebudou ukazovat bahno a nejnižší třídy z předměstí. Proč? Protože tohle si nikdo pamatovat nechce. Zcela neoprávněně se tak z první republiky dělá takřka bezchybná zlatá éra čehosi, co ve skutečném měřítku vůbec takovou sílu nemělo.
Přidávám jednu z fotografií proslavené příručky pro mladé ženy o tom, jak se mají chovat na schůzce s mužem. I ženy, které chtěly být skutečnými dámami si zcela přirozeně musely osvojovat společenské návyky, opravdu neměly v hlavě vše pevně zakořeněné již od útlého věku.



2) "Tehdy mohla být každá žena dáma."
Věta skoro totožná s větou předchozí, avšak přeci jen v něčem rozdílá. Mohla skutečně každá žena být dámou v každém ohledu? Prokristapána, jistě že nemohla! Naopak to chudinka pravděpodobně měla daleko těžší než dnes! Představte si raná třicátá léta, dobu totální hospodářské krize. Nejchudší vrstva obyvatelstva se každým dnem rozrůstá a společenské rozdíly se prohlubují neuvěřitelným tempem. Dokáže si snad někdo představit, že žena, kterou hospodářská krize semlela tak, že je ráda za kdeco, může být dáma na úrovni? Může být, po duševní stránce, inteligence a vzdělání každému náleží tak, jak si je zařídil, ale ruku na srdce, dělnická třída první republiky takovými schopnostmi zrovna dvakrát neoplývala. A i v opačném případě, jestliže jí chybí finance na dostatečnou garderobu a společenské vyžití, jen málokdo by jí za skutečnou dámu označil. Pojem "dáma" si nárokuje jistý soubor prvků, které nelze jen tak svévolně měnit.
Lehce paradoxní pak zůstává fakt, že díky existenci klasické prvorepublikové smetánky mohla žena splňovat prakticky všechny body hodné dámy, avšak v případě, že nepocházela z významné rodiny, na ní určité procento tehdejších lidí "na úrovni" pohlíželo stejně jako na odpad, který se chce vetřít do jejich "lepší společnosti"...



3) "Ženský chodily oblečený líp/ženštěji." (mužský pohled)
O tom, jak si ženy představují éru první republiky už jsem něco naznačila, ať už se domnívají, že denně nošené byly překrásné vyšívané šaty nebo dokonale padnoucí kostýmky. Je to přehnané, není to stoprocentní pravda, ale na druhou stranu zas chápu obdiv k prvorepublikovým a čtyřicátkovým pěkně ušitým šatům. Co si občas ale myslí muži, to opravdu úplně nechápu. Dost často sklízím obdiv od mužského pokolení, jen co je pravda (a teď to skutečně neuvádím za účelem se pochlubit). Někdy jde o výrazně starší pány, tam jsem ten jejich pseudodůvod schopná i tolerovat, dokážu si představit, že tak chodila jejich maminka/babička, na kterou obvykle vzpomínají jen těmi růžovými vzpomínkami a kdesi v hlavě jí stále mají uložený jako jakési prvotní setkání se skutečným ženstvím. Je to v celku roztomilé a trochu mě to dojímá. V květnu na slavnostech takhle u mě stál snad pět minut jeden druhoválečný veterán a fascinovaně hladil mojí lišku Ziggy s tím, že jeho maminka měla taky takovou...
Když mi ovšem začne třicátník nebo čtyřicátník v plném rozpuku argumentovat tím, že "dneska ženský stojí za prd, to je škoda, že už se všechny nevoblíkaj jako vy", tak bych měla někdy chuť se hádat. Kdo to většinou pronese? Úplně obyčejně oblečený týpek neurčitých poměrů (plus mínus střední třída obvykle odhaduji). Koho vedle sebe ve skutečnosti má? Ženskou v džínových bokovkách a sexy tílku v horším případě / v nepříliš nápadných šatech jednoduchého střihu v lepším případě. Koho by podle svých řečí údajně chtěl mít? Ženu, která nosí dobové šaty podobné těm mým nejlepším (pěkně padnoucí, vyšívané, zkrátka vypracované). Koho by vedle sebe pravděpodobně měl, žil-li by v době první republiky (uvážíme-li jeho nepříliš vysoký "status")? Lehce unavenou mladou matku od rodiny chodící v rovných pytlovitých šatech do půli lýtek (typické pro 30. léta), které se později dají lépe přešít popř. jinak upravit. Ozvláštnění? Možná ručně háčkovaný límeček (byla-li by zručná) nebo malá květinka na obyčejném klobouku.
Ne, fakt si muži nemohou představovat, že v době první republiky by na každého obyčejného a průměrného chlapa někde čekala dokonale upravená lady, která by neměla jínou práci než péči o svůj zevnějšek.




4) "Pravá dáma nikdy nevycházela bez kloboučku a rukaviček."
Ach ano, zase ta prokletá témeř nedosažitelná dáma. Tento polo-mýtus je rozšířen mezi obrovskou masou lidí a to jak nezasvěcených, tak zasvěcených. I mnoho reenactorů, respektive reenactorek a podobně smýšlejících dívek bere tento názor za svůj. Já též uznávám, že na něm zřejmě něco bude, ale odmítám ho vnímat jako jediný správný. Otázkou mimo jiné zůstává, na jaké konkrétní období se zaměříme. Samozřejmě při zrození nové republiky opravdu ještě platilo něco v tomto smyslu a skutečně jen málokterá žena nechávala při svých pochuzkách tyto atributy ženství doma. Nicméně, jak léta kráčela kupředu, i toto heslo se poněkud rozvolnilo. Jediním z iniciátorů této uvolněnosti byla samozřejmě bouřlivá dvacátá léta. Zvláště u mladých dívek se začaly dělat výjimky a čím dál tím častěji bylo běžnější potkat ženu bez kloboučku či bez rukaviček. Mladších generací se to týká hlavně proto, že je neovliňovaly dřívější upjatější názory, starší dámy obvykle zůstávaly věrné té starší módě, na které byly "odchovány". V letech třicátých a čtyřicátých už skutečně snad nikdo nepozoroval nic zvláštního na tom, aby se žena, byť dáma, oprostila od tohoto již poněkud zastaralého pravdila. Podle některých dobových rádců se dokonce především na večerní akce klobouček ani příliš nehodí, leda by byl opravdu velice zdobný a subtilní. Určitě tedy uděláte lépe, zvolíte-li na takové události nějaký pěkně propracovaný účes doplněný třeba jen o malý šperk, než prostý plstěný klobouk, hodící se maximálně na odpolední nošení.

Samé dámy nedámy, ve večerních róbách, leč svůj klobouček a rukavičky asi kdes potratily...


5) "Ženy tehdy prakticky nesundaly podpatky. Dokázaly VŠECHNO dělat s nimi!"
S tímto názorem jsem se tedy nesetkala tolikrát jako s těmi předchozími, nicméně i on má místo v této přehnané idealisaci. Jistě mi byl už několikrát přednesen, avšak skutečně velkolepé setkání jsem s ním měla až nedávno, co vedu tento blog. Samozřejmě, my "dobové blogerky" se tak trochu známe a "slejzáme" na svých stránkách, ostatně zvlášť v naší republice nás není zrovna požehnaně, takže jsme rády, že známe aspoň pár dívek se stejnými zájmy. Ani já se nijak nestraním a s chutí pročítám stránky ostatních dobových žen, byť s jejich názory vždy stoprocentně nesouhlasím. A zrovna jednou, u jedné blogerky z této party jsem narazila na zvláštní článek. Myslím, že se věnoval tomu, co bylo dřív a teď už to není, nejsem si úplně jistá. Mimo ostatní, tam jako jeden bod bylo uvedeno, že dřív (rozumím 1. polovina 20. století) ženy prakticky PERMANENTNĚ nosily střevíčky na podpatku a byly schopné v nich vykonat téměř všechny činnosti, na které my dnes používáme speciální druh obuvi. Vzhledem k tomu, že jsem dosti přísná realistka, mě tato nepravda dovedla až k tomu, že jsem napsala k článku komentář vyjadřující nesouhlas. Velice slušně a asertivně, nakonec jsem napsala, že to chápu jako nadsázku, jelikož daná paní se touto dobou dost zabývá a nechtělo se mi věřit, že by to snad myslela vážně. No, myslela. Nejdřív odepsala na můj komentář a pak svojí neotřesitelnou pravdu "potvrdila" tím, že vydala další článek o tom, jak moc ženy dřív chodily na podpatcích. Příspěvek obsahoval asi tři věty a to typu, že mě, nevěřícího Tomáše pomocí autentických fotografií přesvědčí :D Níže přidané snímky byly skutečné dobové, nicméně ve strhující většině šlo o reklamní nebo módní obrázky, například dámy, která hraje golf ve večerních šatech a lodičkách či dámy, jež v podobné obuvi řídí svého dokonale nablýskaného veterána. Inu fotografie přímo ze života.
S uvedenou paní jsem se již nepřela a nechala jsem jí její pravdu, jelikož nebyla přístupná logickým argumentům. Vám ostatním snad dochází, jak velká pitomost to je. Ne, opravdu ve třicátých letech holky nechodily po horách ve střevíčkách...Ne, opravdu tuto obuv nenosily na tenis či podobné sporty...Ne, opravdu jim při cestě na nákupy jídla nešlo o to, aby si mučily nohu na vysokých podpatcích!
Jediný rozdíl byl v tom, že dřív opravdu nebylo zvykem nosit sportovní či turistickou obuv do města či na jiná místa, kde se její speciální konstrukce zcela mine s účinkem. Ostatně, to by mi nevadilo ani dnes.






A co vy? Setkali jste se s některými idealisačními větami či jejich podobami, které zde dnes padly? Máte týž názor jako já, nebo věříte, že některý z oněch výroků může být pravda? Ráda si přečtu všechny vaše názory! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 24. srpna 2016 v 19:34 | Reagovat

Zajímavý článek. Řekla bych, že se v něm dost odráží Vaše povaha. Vždy jste na mne v písemném projevu (osobně Vás neznám) působila jako celkem kritický člověk. Tak na mne působíte i dál :-) Asi mne napadá jen jediná věta vystihující Vámi "uvedené věci na pravou míru"... Tedy: "A komu tím prospějete?". Myšleno samozřejmě s nadsázkou. Já chápu, že je fajn dělat osvětu v něčem, čemu vážně dobře rozumíte a opravdu si cením všech takových lidí, kteří se tím do hloubky zabývají a své poznatky prezentují dál. Na druhou stranu, ale taky rozumím faktu, že lidé mají své pocity a dojmy vždy z toho, co je jim předkládáno /viz např. ty filmy pro pamětníky/. Moje otázka tedy je - Čemu to tedy dnes tak vadí? Čemu vadí, že si tu dobu idealizujeme? Myslím, že ničemu. A můžeme se dál nechat zasahovat tou estetickou krásou šatů, doplňků a účesů dam střední třídy. Asi stejně tak, jak o ní snily tehdejší ženy z rolnického prostředí :-) Přeji krásný den! Petra M.

2 Anny Lunden Anny Lunden | Web | 26. srpna 2016 v 8:49 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář, který mě přesvědčil k zamyšlení :) Víte k čemu jsem dospěla? Idealisace sama o sobě by mi až tak nevadila, konečně je to každého věc, co si o čem myslí a mě by ani nenapadlo někomu násilím měnit názor. Velice protivné jsou ale dvě věci. První, přes kterou bych se ještě v pohodě překlenula, je to, že skoro každý člověk, který se mnou takto "diskutoval" vnímá svůj výrok jako neotřesitelnou pravdu a v případě, že vyjádřím svůj protinázor, se na mě ještě dívá jako na blbečka, který vymýšlí nesmysly. Ale ok, to je spíš na povaze těch dotyčných a nedá se to generalisovat.
Větší problém mi působí to, že takto idealisující lidé si povětšinou neřeknou "Jó, tenkrát to byly fajn časy a dneska jsou taky!". Ne, naprostá většina je ufňukaná a ufrflaná o tom, jak dnešní doba je příšerná a jó TENKRÁT to byly zlatý časy. Což je bohapustá kravina. Lidé, místo aby si vážili toho, co v současnosti mají, se takto obrací na dávno ukončenou éru a ještě tvrdí, že byla lepší než ta jejich.Přijde mi to jako obyčejná rozežranost, kdy lidem nic není dobré. Navíc předpokládám, že kdyby jejich přání byla vyslyšena, a mohli by se do těchto časů dostat, asi by dost koukali. A samozřejmě by začali nadávat, že nejlíp bylo jindy. Ženy z rolnického prostředí tenkrát zřejmě opravdu snily o lepším životě, ale na rozdíl o těchto ukňouranců ze současnosti byly poněkud realističtější.
Mě osobně prostě irituje, jak lidé, místo aby byli rádi v jaké době žijí, radši idealisují dobu jinou (a právě ještě nesmyslnými argumenty) a myslí si, že by jim té době bylo líp. Z většinou těchto lidí jsem mluvila face to face, takže předpokládám, že by jim opravdu líp nebylo. Dokážete si přeci představit o kolik pohodlnější život má dnešní žena oproti ženě prvorepublikové...
Takže závěrem...Idealisace dle mého názoru akorát podporuje nesmyslné stěžování na to, v jak hrozné době žijeme. Dobře, dnešní doba sice možná opravdu není ideální, ale člověk, který se zamyslí, přijde na to, že první republika by ho opravdu nespasila.

3 BB BB | Web | 27. srpna 2016 v 18:43 | Reagovat

Tiež musím skonštatovať, že si napísala veľmi zaujímavý článok, ktorý otvára viaceré témy na zamyslenie. A ja osobne som sa teda musela naozaj zamyslieť nad danými výrokmi, a hneď som si aj uvedomila, že áno, aj ja si históriu (jedno či 1. polovicu 20. alebo 19. storočia =D) tak nejak idealizujem v tom, že ženy boli pre mňa väčšie dámy a muži väčší gentlemani.... ale tiež som si tak nejak vždy uvedomovala ten ostatok za tým "pozlátkom". Napr. doteraz sa zdráham vysloviť nahlas (nie kvôli ostatným ale kvôli sebe), že mám rada odievanie 40-tych rokov. Lebo veď čo boli 40te roky? Polovica desaťročia bola svetová vojna a druhá polovica bola povojnová, chaotická... smutná. Čo na tom mohlo byť pekné? A to sa dostávame k tomu, že človek si vlastne vyberá z danej doby len to, čo sa mu hodí.... a to už je potom asi len kúsok od idealizácie.
Čo sa týka sťažovania na dobu, v ktorej žijeme...tiež sa s tým stretávam veľmi často a tiež som jeden z tých ľudí, čo sa ponosuje na niečo - doba je uponáhlaná, ľudia trávia čas len v práci,v nákupných centrách... nikto nechodí do parku, susedia sa nestretávajú atď. Zase je to ale len o tom, na čo sa človek sústredí a čo si z danej doby vyberie. Že sa stretávaš len s takými ľuďmi je tvoja voľba a nečuduj sa, že sa ti svet taký aj zdá .... to ale neznamená, že neexistujú ľudia, ktorí chodia do parkov, na kultúrne akcie a podobne. Aspoň tak to vždy obhájim ja, keď už je niekto priveľmi ufrflaný.=D
Ale chcela som tým povedať, že sťažovanie sa na aktuálnu dobu je podľa mňa príznačné pre.... no pre každú dobu. Zoberme si napr. len našich rodičov (a neberme teraz do úvahy, že niektorí sa vracajú k ospevovaniu komunizmu) .... frflali na to, že žijú v komunizme... alebo ja neviem...keď chceli impresionisti vystaviť svoje diela, tak nemohli, lebo to bolo príšerné umenie a aha ho! Dnes sú to veľdiela, ktoré chce každý vidieť. A pritom ľudia to vo svojej dobe odmietli! Aj moderné umenie, keď prišlo, málokto to chápal a všetci sa pýtali "čo sa stalo s umením?"....
Aby som to zhrnula - mám dojem, že proste veľká časť ľudstva nevie prijať  prichádzajúce a nesutále zmeny a preto frflú.Taká je moja teória - proste každá generácia bola nespokojná so svojou dobou a keď si to tak prepočítam, vychádza mi z toho, že je to v podstate úplne normálne.=D

Ale teda chápem tvoje rozhorčenie - ja  takto častokrát obhajujem korzet. Nie neudusíš sa v tom ani ťa to nezabije. Dá s tým aj jesť, aj chodiť.....vážne ... =D

4 Anny Lunden Anny Lunden | Web | 27. srpna 2016 v 21:33 | Reagovat

[3]: Děkuji za velice přínosný komentář. Já s tebou úplně souhlasím! Proto jsem takto reagovala na slečnu, která se ptala, čemu ta idealisace vadí. Mě vadí právě přesně kvůli tomu frflání. Obdivují první republiku a když se jich zeptáš proč vlastně, tak vyplodí nějakou takovou jednoduchou úvahu...Samozřejmě do nikoho nezačnu šít, že mele blbosti atd, ale tady na své vlastní stránce zkrátka svůj názor vyjádřím bez obalu :D
Já také nijak extra neholduji dnešní době, ale jedna věc mi na ní velice vyhovuje, mimo jiné si jí také zmínila ve svém příspěvku. Člověk se může svobodně obléci podle skoro jakékoli éry, která se mu zlíbí a VYBRAT si z ní jen to co chce. Ok, týká se to plus mínus jen minulého století (asi by i mě překvapilo, kdyby si někdo vyšel v odpoledních rokokových šatech :D), ale i tak je to super pokrok. To je důvod, proč žiji raději teď než v mé obdivované éře. Je to vlastně pouhých pár maximálně desetiletí, co se ženy skutečně začaly oblékat podle svých představ a přestaly jen slepě následovat módní trendy. Ano, jistě, i v těch zmiňovaných 40. letech se určitě našlo pár pokrokových žen, které vytvářely neobvyklé outfity, ale domnívám se, že měly daleko méně volnosti než by měly dnes. Včetně totálního nepřijetí společností. Dnes na tebe sice hodně lidí také bude koukat jak na blázna, ale pořád máš šanci seznámit se s podobně odlišně smýšlejícími jedinci...Ne tak tenkrát. Babička mé kamarádky do teď vzpomíná na 40. léta v tom smyslu, že "Nic pěknýho, všechny jsme nosily to samý."
A opravdu myslím, že nižší a střední třídě opravdu nic jiného nezbývalo...
Naopak dnes, já milovnice módy 40. let, jdu a nakoupím si přesně to, co se mi líbí. NEMUSÍM nosit nějaké ošklivé nepadnoucí pytlovité šaty, jen proto, že nemám možnost volby. A to je pro mě ohromná výhoda.

S tím frfláním napříč stoletími máš zřejmě také pravdu. Vždyť se snad dochovaly i nějaké Aristotelovy spisy, kde si stěžoval na "dnešní" mládež s tím, že za jeho mládí tohle nebylo :D

5 Dasha Marlen Dasha Marlen | Web | 31. srpna 2016 v 18:28 | Reagovat

Článek byl tak vyčerpávající, že k němu vlastně ani nemám co dodat. Možná jen to, že obecně pojem "dáma" je dosti idealizovaný. Mladé dívky ve filmech pro pamětníky jsou zřídka zobrazovány jako dámy. Mandlová je nejčastěji v roli kavárenské povalečky (copak by opravdová dáma mohla někdy kouřit cigaretu, nebo sama po večerech navštěvovat zábavní podniky?), Gollová je zase mnohdy v roli ztřeštěné dívenky (copak by pravá dáma vlezla na houpačku, opila se z alkoholu?) a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. A tak jak je psáno výše, dámou se člověk nenarodí, nýbrž stává. Protože dáma je vzdělaná a zkušená žena, která si je vědoma svých hodnot. Je jich sice málo, ale objevují se nezávisle na tom, jaký je zrovna letopočet :-)

6 Anny Lunden Anny Lunden | Web | 31. srpna 2016 v 19:57 | Reagovat

[5]: Jé, to jsem ráda, že píšeš ! :) A máš naprostou pravdu. Můžu ještě dodat Ferbaska jako diblík a Anny Ondráková jako drsná dívka, která si s muži opravdu nezadá :) Ale je pravda, že s takovými ženami je asi o trochu více zábavy než s pravou dámou. Já, abych řekla pravdu, si většinou "pravou dámu" představuji právě spíš až jako dámu v letech, mladé dívky a ženy si ještě mohou užít trochu té rozvernosti  a "neelegantonosti" :) Říkám to pořád, mladé jsme jen jednou, kdežto elegantní a dokonalou dámou se můžeme stát klidně i v zralejším věku ;)

7 Polly Polly | Web | 9. září 2016 v 8:33 | Reagovat

Moja mamina stale poukazuje na stare filmy, ze aha, take damy boli a este aj dodava - a muzi boli gentlemani!...mam dost starsiu mamu ako je priemer, a zda sa,ze sama dokaze zit v sebaklame a to je v mnohom pamatnik :D

8 C. C. | Web | 13. září 2016 v 15:57 | Reagovat

Szia!
Co se týče mé spojitosti s tímto pozdravem, je to jednoduché :D. Původem jsem Maďarka. Maminka je totiž 1/2 Maďarka a 1/2 Slovenka :).
Nejvíce jsem chováním podobná mé Maďarské straně, jelikož jsem opravdu hlučná a temperamentní:)

A co uchvátilo tebe na Maďarsku?

9 Anny Lunden Anny Lunden | Web | 2. října 2016 v 9:55 | Reagovat

[7]: Tak pokud to odvozuje jen ze starých filmů, tak to je trochu klam, filmy pro pamětníky mají pramálo společného s tehdejší celkovou situací :D Ale na druhou stranu, těm starším lidem víc rozumím, jak jsem psala, když třeba na tuto dobu mají nějakou památku z dětství, kterou si logicky postupem času zidealisovali. Ale to asi nebude případ tvé maminky :)

10 Anny Lunden Anny Lunden | Web | 2. října 2016 v 9:56 | Reagovat

[8]: Szia. Aha, tak to se máš ;) Já jsem jen "náplava" na základě lásky k nejznámější maďarské skupině Omeze. Mimo to mě Maďarsko oslovilo jak svým překrásným jazykem, tak bohatou kulturou :)

11 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 6. listopadu 2016 v 23:33 | Reagovat

Miluji ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.