Inspirace

Jak jsem se mýlila v dobovosti, část druhá - Dámy nedámy

24. srpna 2016 v 13:13 | Vaše Anny
Ne, tímto nadpisem opravdu nemám namysli žádný nevhodný přisprostlý vtip, jak by se snad na první pohled nedejbože mohlo zdát. Tento nadpis má vyjádřit přesně to, co vyjadřuje. A to, že některé ženy jsou dámy a jiné zase "nedámy", čili "jen" ženy, které si zkrátka označení "dáma" nezaslouží nebo o něj vůbec ani nestojí. Ostatně, neexistuje žádná povinnost, jež by každé ženě přikazovala vystupovat jako dáma. Tímto narážím na problematiku sice současnou, avšak odrážející se právě i v dobách minulých a dnešním smýšlení o těchto dobách.
Pravidelní návštěvníci mé stránky si jistě pamatují můj první článek na obdobné téma s názvem "Jak jsem se mýlila v dobovosti aneb o idealisaci". Pro ty, kteří jej nečetli nebo si jej již nevybavují, ho mohu velice krátce shrnout. Rozebírala jsem zde názory lidí, většinou laiků, jenž obdivují období hlavně první republiky (a moje odívání) ze zcela scestných a nepravdivých důvodů. Některé z takových výroků jsem zachytila a snažila se je uvést na pravou míru. Jeden z nejpopulárnějších byl o tom, že "lidé bývali lepší". A prostě ne, nebývali. Lidé bývali úplně stejní jako dnes, někteří vychovaní a dobře smýšlející, jiní zase zlí a nepřející. Jediný rozdíl byl v onom společenském pozlátku, kdy se nejspíš hůř rozlišovala pravá nátura člověka.
Na tento článek má právě navazovat moje dnešní povídání, s tím rozdílem, že bude zaměřeno výhradně na dámy, ženy, dívky, zkrátka na ženské pokolení. Právě to je totiž pravděpodobně vystavováno daleko větší míře idealisace, než pokolení mužské. U pánů se samozřejmě nabízí představa dokonalého gentlemana, nicméně do dalšího rozebírání se společnost obvykle moc nepouští. Ženy podléhají idealisaci v mnoha dalších směrech - vzhledem k povaze, činnostem, odívání, vztahu k rodině a k partnerovi, povolání, ba se občas zachází až do takových intimních témat jako je například hygiena. Pojďme si tedy nastínit některé nejčastěji se opakující omyly a nepřesnosti obestírající ženy a dámy první republiky.


1) "Tehdy byly ženy opravdovými dámami."
Ano, vím, že podobná hláška se vyskytovala i v předchozím příspěvku, avšak právě toto je nejčastější a nejmarkantnější chyba v lidském uvažování. Překvapivě se toto uvažování netýká jen dnešních žen, ale i muži mají zakořeněné, že dřív byly ženské tak nějak víc na úrovni. A já výkřikem opakuji, blbost, blbost, BLBOST! Odkud se vzal ten blud, který byl vštípen do hlavy tolika lidem? Z prvorepublikových filmů? Z povrchní znalosti pouze prvorepublikové smetánky? Obojí nese nejspíše jistým dílem svojí vinu. Jak už po několikáté uvádím, NĚKTERÉ ženy byly dámy a JINÉ zase ne. Prostě stejně jako v jakékoliv jiné době. Samozřejmě, že naivní filmy pro pamětníky nebudou ukazovat bahno a nejnižší třídy z předměstí. Proč? Protože tohle si nikdo pamatovat nechce. Zcela neoprávněně se tak z první republiky dělá takřka bezchybná zlatá éra čehosi, co ve skutečném měřítku vůbec takovou sílu nemělo.
Přidávám jednu z fotografií proslavené příručky pro mladé ženy o tom, jak se mají chovat na schůzce s mužem. I ženy, které chtěly být skutečnými dámami si zcela přirozeně musely osvojovat společenské návyky, opravdu neměly v hlavě vše pevně zakořeněné již od útlého věku.



2) "Tehdy mohla být každá žena dáma."
Věta skoro totožná s větou předchozí, avšak přeci jen v něčem rozdílá. Mohla skutečně každá žena být dámou v každém ohledu? Prokristapána, jistě že nemohla! Naopak to chudinka pravděpodobně měla daleko těžší než dnes! Představte si raná třicátá léta, dobu totální hospodářské krize. Nejchudší vrstva obyvatelstva se každým dnem rozrůstá a společenské rozdíly se prohlubují neuvěřitelným tempem. Dokáže si snad někdo představit, že žena, kterou hospodářská krize semlela tak, že je ráda za kdeco, může být dáma na úrovni? Může být, po duševní stránce, inteligence a vzdělání každému náleží tak, jak si je zařídil, ale ruku na srdce, dělnická třída první republiky takovými schopnostmi zrovna dvakrát neoplývala. A i v opačném případě, jestliže jí chybí finance na dostatečnou garderobu a společenské vyžití, jen málokdo by jí za skutečnou dámu označil. Pojem "dáma" si nárokuje jistý soubor prvků, které nelze jen tak svévolně měnit.
Lehce paradoxní pak zůstává fakt, že díky existenci klasické prvorepublikové smetánky mohla žena splňovat prakticky všechny body hodné dámy, avšak v případě, že nepocházela z významné rodiny, na ní určité procento tehdejších lidí "na úrovni" pohlíželo stejně jako na odpad, který se chce vetřít do jejich "lepší společnosti"...



3) "Ženský chodily oblečený líp/ženštěji." (mužský pohled)
O tom, jak si ženy představují éru první republiky už jsem něco naznačila, ať už se domnívají, že denně nošené byly překrásné vyšívané šaty nebo dokonale padnoucí kostýmky. Je to přehnané, není to stoprocentní pravda, ale na druhou stranu zas chápu obdiv k prvorepublikovým a čtyřicátkovým pěkně ušitým šatům. Co si občas ale myslí muži, to opravdu úplně nechápu. Dost často sklízím obdiv od mužského pokolení, jen co je pravda (a teď to skutečně neuvádím za účelem se pochlubit). Někdy jde o výrazně starší pány, tam jsem ten jejich pseudodůvod schopná i tolerovat, dokážu si představit, že tak chodila jejich maminka/babička, na kterou obvykle vzpomínají jen těmi růžovými vzpomínkami a kdesi v hlavě jí stále mají uložený jako jakési prvotní setkání se skutečným ženstvím. Je to v celku roztomilé a trochu mě to dojímá. V květnu na slavnostech takhle u mě stál snad pět minut jeden druhoválečný veterán a fascinovaně hladil mojí lišku Ziggy s tím, že jeho maminka měla taky takovou...
Když mi ovšem začne třicátník nebo čtyřicátník v plném rozpuku argumentovat tím, že "dneska ženský stojí za prd, to je škoda, že už se všechny nevoblíkaj jako vy", tak bych měla někdy chuť se hádat. Kdo to většinou pronese? Úplně obyčejně oblečený týpek neurčitých poměrů (plus mínus střední třída obvykle odhaduji). Koho vedle sebe ve skutečnosti má? Ženskou v džínových bokovkách a sexy tílku v horším případě / v nepříliš nápadných šatech jednoduchého střihu v lepším případě. Koho by podle svých řečí údajně chtěl mít? Ženu, která nosí dobové šaty podobné těm mým nejlepším (pěkně padnoucí, vyšívané, zkrátka vypracované). Koho by vedle sebe pravděpodobně měl, žil-li by v době první republiky (uvážíme-li jeho nepříliš vysoký "status")? Lehce unavenou mladou matku od rodiny chodící v rovných pytlovitých šatech do půli lýtek (typické pro 30. léta), které se později dají lépe přešít popř. jinak upravit. Ozvláštnění? Možná ručně háčkovaný límeček (byla-li by zručná) nebo malá květinka na obyčejném klobouku.
Ne, fakt si muži nemohou představovat, že v době první republiky by na každého obyčejného a průměrného chlapa někde čekala dokonale upravená lady, která by neměla jínou práci než péči o svůj zevnějšek.




4) "Pravá dáma nikdy nevycházela bez kloboučku a rukaviček."
Ach ano, zase ta prokletá témeř nedosažitelná dáma. Tento polo-mýtus je rozšířen mezi obrovskou masou lidí a to jak nezasvěcených, tak zasvěcených. I mnoho reenactorů, respektive reenactorek a podobně smýšlejících dívek bere tento názor za svůj. Já též uznávám, že na něm zřejmě něco bude, ale odmítám ho vnímat jako jediný správný. Otázkou mimo jiné zůstává, na jaké konkrétní období se zaměříme. Samozřejmě při zrození nové republiky opravdu ještě platilo něco v tomto smyslu a skutečně jen málokterá žena nechávala při svých pochuzkách tyto atributy ženství doma. Nicméně, jak léta kráčela kupředu, i toto heslo se poněkud rozvolnilo. Jediním z iniciátorů této uvolněnosti byla samozřejmě bouřlivá dvacátá léta. Zvláště u mladých dívek se začaly dělat výjimky a čím dál tím častěji bylo běžnější potkat ženu bez kloboučku či bez rukaviček. Mladších generací se to týká hlavně proto, že je neovliňovaly dřívější upjatější názory, starší dámy obvykle zůstávaly věrné té starší módě, na které byly "odchovány". V letech třicátých a čtyřicátých už skutečně snad nikdo nepozoroval nic zvláštního na tom, aby se žena, byť dáma, oprostila od tohoto již poněkud zastaralého pravdila. Podle některých dobových rádců se dokonce především na večerní akce klobouček ani příliš nehodí, leda by byl opravdu velice zdobný a subtilní. Určitě tedy uděláte lépe, zvolíte-li na takové události nějaký pěkně propracovaný účes doplněný třeba jen o malý šperk, než prostý plstěný klobouk, hodící se maximálně na odpolední nošení.

Samé dámy nedámy, ve večerních róbách, leč svůj klobouček a rukavičky asi kdes potratily...


5) "Ženy tehdy prakticky nesundaly podpatky. Dokázaly VŠECHNO dělat s nimi!"
S tímto názorem jsem se tedy nesetkala tolikrát jako s těmi předchozími, nicméně i on má místo v této přehnané idealisaci. Jistě mi byl už několikrát přednesen, avšak skutečně velkolepé setkání jsem s ním měla až nedávno, co vedu tento blog. Samozřejmě, my "dobové blogerky" se tak trochu známe a "slejzáme" na svých stránkách, ostatně zvlášť v naší republice nás není zrovna požehnaně, takže jsme rády, že známe aspoň pár dívek se stejnými zájmy. Ani já se nijak nestraním a s chutí pročítám stránky ostatních dobových žen, byť s jejich názory vždy stoprocentně nesouhlasím. A zrovna jednou, u jedné blogerky z této party jsem narazila na zvláštní článek. Myslím, že se věnoval tomu, co bylo dřív a teď už to není, nejsem si úplně jistá. Mimo ostatní, tam jako jeden bod bylo uvedeno, že dřív (rozumím 1. polovina 20. století) ženy prakticky PERMANENTNĚ nosily střevíčky na podpatku a byly schopné v nich vykonat téměř všechny činnosti, na které my dnes používáme speciální druh obuvi. Vzhledem k tomu, že jsem dosti přísná realistka, mě tato nepravda dovedla až k tomu, že jsem napsala k článku komentář vyjadřující nesouhlas. Velice slušně a asertivně, nakonec jsem napsala, že to chápu jako nadsázku, jelikož daná paní se touto dobou dost zabývá a nechtělo se mi věřit, že by to snad myslela vážně. No, myslela. Nejdřív odepsala na můj komentář a pak svojí neotřesitelnou pravdu "potvrdila" tím, že vydala další článek o tom, jak moc ženy dřív chodily na podpatcích. Příspěvek obsahoval asi tři věty a to typu, že mě, nevěřícího Tomáše pomocí autentických fotografií přesvědčí :D Níže přidané snímky byly skutečné dobové, nicméně ve strhující většině šlo o reklamní nebo módní obrázky, například dámy, která hraje golf ve večerních šatech a lodičkách či dámy, jež v podobné obuvi řídí svého dokonale nablýskaného veterána. Inu fotografie přímo ze života.
S uvedenou paní jsem se již nepřela a nechala jsem jí její pravdu, jelikož nebyla přístupná logickým argumentům. Vám ostatním snad dochází, jak velká pitomost to je. Ne, opravdu ve třicátých letech holky nechodily po horách ve střevíčkách...Ne, opravdu tuto obuv nenosily na tenis či podobné sporty...Ne, opravdu jim při cestě na nákupy jídla nešlo o to, aby si mučily nohu na vysokých podpatcích!
Jediný rozdíl byl v tom, že dřív opravdu nebylo zvykem nosit sportovní či turistickou obuv do města či na jiná místa, kde se její speciální konstrukce zcela mine s účinkem. Ostatně, to by mi nevadilo ani dnes.






A co vy? Setkali jste se s některými idealisačními větami či jejich podobami, které zde dnes padly? Máte týž názor jako já, nebo věříte, že některý z oněch výroků může být pravda? Ráda si přečtu všechny vaše názory! :)

US Army a šeříky 2016

1. června 2016 v 17:31 | Vaše Anny
Po několika týdnech plně nabytého programu jsem se konečně dostala ke krátké reportáži z prostředí plzeňských Slavností svobody letošního roku. Snad jí nebudete pokládat za příliš opožděnou :)
První den, tedy pátek, tentokrát probíhal klidněji, než jsme očekávaly. No, klidněji. Do jisté míry. Já jsem si ještě dopoledne musela "odskočit" na test z civilního práva procesního :D Nicméně už celý den se nesl ve znamení postavených táborů po městě a potulování se různých partiček z mladých i starších vojáků. My s naší dívčí partou jsme zůstaly trapně při zemi. Odpoledne jsme strávily zkoušením modelů na sobotní přehlídku a lazením posledních detailů.
Sobota byla značně hektičtější. Již krátce po obědě jsme se sešli na Bolevecké návsi v komplexu velkého statku, kde se naše akce měla konat. V tomto komplexu bylo taktéž postaveno několik táborů, například našich spřátelených klubů Tommy&Yankee a Maďarské královské armády. Brzy se však vyskytly nepříjemné komplikace, jelikož nám kluci z klubu jaksi "pozapoměli" postavit pódium, takže jsme v povětšinou originálních dobových střevíčkách musely balancovat na nerovném a lehce rozbahněném povrchu nepříliš upraveného dvorku. Nicméně i tak byl celý program skutečně poutavý. Několik dětských krojovaných sborů vystoupilo s tradičními folklórními písničkami a lidé se mohli volně procházet po různých stanovištích. Čekalo se na zlatý hřeb sobotního odpoledne. Na Boleveckou náves totiž měli dorazit veteráni. My s děvčaty jsme sestavily takový malý "uvítací výbor", který válečné seniory zřejmě opravdu potešil. Ostatně kterého devadesátiletého dědečka by nepotěšily polibky od mladých děvčat :)
Samotná sobotní přehlídka se nesla v duchu "protektorátní město versus protektorátní vesnice", předváděly se zde výhradně modely válečné. Já jsem se představila ve vlastním anglickém kostýmku (čili městský model), který jsem dle zmíňky v Módě v ulicích Protektorátu doplnila velkým černým slamákem a dalšími černými doplňky. Z větší míry jsem si outfit sestavovala sama, pouze slamák mi byl doporučen. Dominantou střídmého kostýmku se stala moje milovaná liška Ziggy. Ostatně co více se hodí k dobovému kostýmku více než právě kožešina.
V neděli jsme módu pojaly jaksi seriózněji a více ze široka. Předváděné modely pocházely také z let 20. a 30., navíc všechny byly stylisované tak, jak radil dobový dámský tisk. Žádná vesnice se tedy tentokrát nekonala :D Přispělo k tomu pravděpodobně i prostředí, jelikož naše nedělní vystoupení se konalo na samotném Náměstí republiky. Děvčata předváděla modely odpolední, večerní i svatební.
A teď k obecnému poveselení. Ano, na mě vyšly právě ty svatební šaty. Včetně ženicha :D Šaty patří mé kamarádce a jsou skutečně překrásné. Zdobí je velké množství korálků tvořící florální motivy. Samozřejmě jim nechybí ani vlečka. Strach jsem měla poměrně veliký, naštěstí jsem však nepřizabila ani sebe a snad ani šaty.
Přikládám fotografie na lepší ilustraci letošního slavení.
Tak zase za rok. :)


Proměny v čase

6. ledna 2016 v 13:57 | Vaše Anny
Nedávno jsem si do notebooku kopírovala snad veškeré fotky ze starého počítače. Nikdy bych nevěřila, jak se člověk dovede pobavit nad takovými starými snímky! Vzhledem k tomu, že je započat nový rok a já sedím doma nad "učením" k první souborné zkoušce, vzhledem k tomu, že nemám ani trochu náladu na běžně vážné články a vzhledem k tomu, že se chci také trochu pobaviti na svůj účet, rozhodla jsem vytvořit tento článek. V něm se pokusím zmapovat svůj vývoj v nošení "dobového", nejdříve snad spíše vintage a retro, oblečení...A rozhodně to alespoň zprvu nebyla žádná hitparáda :D Tím chci také případně podpořit všechny slečny a paní, které právě s takovým či obdobným stylem začínají a hledají se v něm. Také potvrzuji, že pravidlo o tom, jak nikdo učený z nebe nespadl, platí i v módě a dvakrát tak v módě, která má udržovati nějaké historické zásady či si z nich alespoň vybírat.
Jak jsem již uvedla, článek není myšlen zcela vážně, spíš pro zasmání. Můžete zde vidět hodně mých starších fotek a tím odhalit, jak jsem na tom byla s "dobovostí" jen před pár lety. Inu člověk se stále vyvíjí. A koneckonců, možná by si někdo našel inspiraci i právě v těch nedokonalých, dobovostí jen inspirovaných outfitech, které já dnes téměř zavrhuji...
(Za případné neodhalené překlepy v textu se předem omlouvám, v posledním týdnu jsem si vypisovala kolem pět seti stránek s poznámkami z oboru českých právních dějin, římského práva a teorie práva...tak už mám ty opravy trochu na háku :D)


Jak jsem se mýlila v dobovosti aneb o idealisaci

23. září 2015 v 16:16 | Vaše Anny
V poslední době jsem se začala zamýšlet nad pozitivními reakcemi, které ve své přítomnosti registruji. Lidé, samozřejmě povětšinou laici v tomto směru, se vyjadřují kladně ke mně a k mému koníčku, což je vždy velice potěšující. Avšak mám-li možnost s takovým člověkem blíže pohovořit, nezřídkakdy jsem lehce zaražena z důvodů, které udává pro tento kladný vztah k dobovému odívání. Jistě, jsem bytost asertivní, každého takového příznivce vyslechnu, byť zrovna celkem pospíchám na přednášku nebo si objednávám jídlo v bufetu, a do nikoho bych se hned tak neopírala jen proto, že má trochu jiné názor než já. Nicméně již určitý čas si jejich "nadšenecké" hovory zapisuji v hlavě a zdá se mi, že se leckdy opakují! Vybrala jsem proto ty nejčastější omyly, které lidé považují za důvod, proč milovat staré časy (nebo mé aspoň mé outfity)...

1) "Lidé byli prostě lepší." (o "čistotě duše" či co)
Postoj, který lze slyšet snad nejčastěji. Chápu, že do jisté míry to tak může vypadat, podíváme-li se například na ty nejvýznamnější osobnosti (osobnosti, ne celebrity!) z období první republiky. Masaryk, Beneš, Čapek...samí čestní muži na svém místě, snad jen s těmi nejlepšími úmysly. Také Olda Nový ve filmech, jako dokonalý gentleman, která žena by po takovém choti netoužila? Je však třeba si uvědomit, že toto období nám nyní staví na odiv jen malé procento lidí, které nelze brát jako celek. Ani náhodou! Co obecně by na lidech mělo být lepší? Alkohol, drogy, nevěra, rozvody, kriminalita...To vše zde existovalo stejně tak, jako dnes. Ale to snad napadne každého, kdo se nad tím zamyslí.



2) "Lidé měli lepší vkus." (o módě)
Růžové brýle dolu teď! Ne, lidé neměli. Lidé nosili stejně jako dnes to, co si módní návrháři usmysleli a oděvní závody byly schopny produkovat. Zkrátka módní trend určoval, co společnost obléká, akorát s tím rozdílem, že v současné době se člověk mnohem snadněji zařídí, pokud jej nechce následovat. Ne tak tenkrát. Takže ano, můžeme si libovat, jaký to skvělý trend odívání přinesla třeba léta třicátá, ale lidi a jejich vkus z toho vynechme. A věřte, že existovali i lidé bez vkusu.




3) "Ženy se oblékaly tak originálně!"
Opět velice diskutabilní teze. O jakých ženách mluvíme? Koho takto vychvalujeme? Švadlenku, která si za protektorátu dovedla bravurně přešít pět let staré šaty tak, že vypadaly přesně podle současných trendů? Nebo zámožnou dámu, která si na ples dovezla luxusní a netradiční šaty až z Francie? Nebo snad dělnici, která si k šatům obula staré galoše, protože jí v tu chvíli bylo jedno, co má na sobě? Takto generalisovat ženské pokolení je zkrátka pitomost v jakémkoliv ohledu. Tím spíš proto, že obzvláště léta protektorátní (mně nejbližší) byla proslulá neustálým přešíváním a pouze několika novými trendy, z důvodu úspornosti. Takže, co si myslíte, že bylo originálního na takové obyčejné mladé ženě střední třídy (třeba nějaké jako jsem já)? Taková chtěla jít s dobou, tak přešívala a přešívala a sem tam koupila, co bylo. A na podobný způsob přešívalo a přešívalo a sem tam koupilo, co bylo dalších několik stovek děvčat v jejím okolí. Výkřik výstřední originality byl tak maximálně květ na klobouku nebo zvláštní límeček na šatech...



4) "Ženy byly elegantní dámy."
Já vím, všechno to zní tak podobně, ale o tom to právě je. Idealisace na tolika frontách! Ženy byly výhradně dámy a muži jen úžasní gentlemani. Žádné morální bahno neexistovalo. Přitom ono by si jen stačilo prohlédnout na Glamourdaze ten "výchovný" seriál pro mladé holky, jak z nich alespoň trochu vykřesat mladé DÁMY. A že to té ženské dalo práce!




5) "První republika byla kouzelná doba, hrozně bych si tehdy přála žít" (snad výhradně z úst žen)
Tak tady někdo zná první republiku evidentně pouze z filmů pro pamětníky. Z těch naivních a sentimentálních filmů pro pamětníky. Při těchto slovech nelze než se usmívat a lehce pokyvovat hlavou. Člověku, který smýšlí takto, je asi zbytečné něco vyvracet.



Na závěr jsem si nechala lehce nakvašený BONUS, který "potěší" snad každou reenactorku nebo dobovou slečnu

"No, je to sice hezký, ale čtyřicátý to asi nejsou, takhle jsme to nenosily!" (maminka/babička to tak nenosila) - zpravidla na módních přehlídkách či jiných oficiálních reprezentativních akcích
Ne, skutečně ne. To, že paní XY, její dcera a její vnučka to TAKHLE nenosily, ještě opravdu NEZNAMENÁ, že daný kus oblečení není dobový/originální/napodobující. Proč bychom měly být tak neprozíravé a zrovna na přehlídku, která má ukázat jak se co nosilo, bychom chtěly předvádět něco, u čeho si nejsme jisté dobovostí? Vždyť to by pak celé nedávalo smysl!

Dobové drsňačky

5. června 2015 v 9:52 | Vaše Anny
Nevím, zda je vhodné toto zařadit do kategorie "Inspirace", ale každý se může inspirovat po svém :D Tento článek bude o trochu jiných dobových ženách. Když si člověk má představit ženu této staré doby, většině se vybaví krásná dokonalá ženuška oděná ve stylu své éry, zkrátka trochu takový andílek. To jistě, pinupky mají být úchvatné, usměvavé a rozkošné, ale pořád jsou to spíš "dívky z plakátu" a na to je třeba myslet. Na pin-up či dříve glamour fotografiích samozřejmě obvykle pózovaly herecké hvězdy, které se musely vžít do všech svých rolí. I přesto mezi nimi najdeme světlé (nebo vlastně spíš temné) výjimky, u nichž tato pravidla neplatí. Namátkou jsem vám vybrala několik dobových dam, které se rozhodně nesnažily být roztomilé. A nebo snažily, avšak výsledek je poněkud bizarní...

Polaire aneb dívka, která stahovala příliš mnoho (1874 - 1939)
Tato francouzská zpěvačka jistě ve své době platila za krásnou a úchvatnou, nicméně z dnešního pohledu ji lze zařadit mezi "drsňačky" už jen kvůli její posedlosti korzetem staženým snad na maximum. Korzety samozřejmě byly vysoce módní záležitostí, ale Polarie dokázala se svými vylisovanými orgány i zpívat...A to svým způbem drsné je. Musím dodat, že při pohledu na její zdeformované tělo jsem ráda, že dále přejdeme již k letům desátým a dvacátým, čili ROURING 20's.


Ženy třicátých let

15. května 2015 v 8:51 | Vaše Anny
V poslední době se zde objevují samé dlouhé a rozkecávací články, tak musím přidat zase něco na odlehčení. Vychutnejte si krásu žen tentokrát z let třicátých... :)


Ženy dvacátých let

5. února 2015 v 21:27 | Vaše Anny
Jsem velká milovnice dobových fotografií, tím spíše jsou-li na nich mladé krásné ženy v moderním oblečení. Proto na mé stránce samozřejmě nemohou scházet. Pravděpodobně se pokusím tvrdit, že to pro vás má být inspirace, že tyto dámy nějak zásadně ovlivnily předvoj pin-ups, popřípadě že vám tím detailně převedu módu této dekády a tak dále. Ne, ne, ne. Prostě si jen vychutnejte tu estetiku snímků...

Po siréně swing!

5. února 2015 v 17:36 | Vaše Anny
Předně musím upozornit, že tato akce je záležitostí pouze našeho města, nicméně pokusím se zobecnit. Prakticky každý, kdo je založen podobně jako já, tedy posedlý starou dobou, takovéto večery zbožňuje. Když alespoň jednou za čas může vypnout od běžného života a "přepnout" se na svojí oblíbenou vlnu. Hudba je samozřejmě dokonalá, populární songy z 30. či 40. let...a pak je tu tančírna. Na kolika koncertech máte dnes možnost si zatancovat a nevypadat při tom jako opilí výtržníci? Vyjmeme-li koncerty punkové a metalové, popřípadě oldies but the goldies (teď myslím takovéty akce pro "pamětníky", kde hrají samohrajkáři šlágry od Haničky Zagorové a podobných), málokdy se člověku poštěstí zatančit si na svojí oblíbenou hudbu. Swingové večery mají taktéž vyhodu v tom, že většina příchozích má dost ohleduplnosti absolvovat je alespoň v průměrném oděvu, avšak zkažené ovoce se najde v jakémkoliv košíku. Nicméně podaří-li se organizátorům vybrat vhodné místo, je to akce se skutečnou atmosférou. A co si budeme povídat, není nad to pochlubit se zas nějakým novým dobovým kouskem...


Módní peklo

5. února 2015 v 16:58 | Vaše Anny
Další inspirativní prvek není vyloženě dobový, ale to nijak neumenšuje jeho kvalitu. Vím, že emoce na tomto webu občas vřou a že ho lidé buď milují nebo nesnáší. Rozhodně zde nechci dělat módnímu peklu žádnou reklamu, patřím tedy spíš mezi milovníky, ale také bych našla nějaké ty výhrady. Předně se ale domnívám, že pro spoustu lidí může mít návštěva této stránky celkem osvětové dopady, protože mimo proslulé kritiky se vám zde může dostat i hodně dobrých rad, a takových je třeba si cenit. Kromě toho i s většinou negativních názorů zakladatelky souhlasím, sama se řadím mezi takové malé Fashion Nazi. Nevadí mi styly a vše co k nim patří, osobitá móda ani nic podobného, zato příšerně trpím, spatřuji-li věci pro mě (a módní peklo) vyloženě nechutné, pro dost lidí bohužel přijatelné a normální. Tam patří třeba nesoudnost vzhledem k typu postavy, spodní prádlo vystavované na odiv (ať záměrně či z nedbalosti), legíny ke krátkému triku na jákékoliv postavě (extra skvělé jsou takovéty ty hodně řídké typu "ať chlapi viděj rovnou s kým mají tu čest"), špinavé a zašlé oblečení a jiné neduhy, které člověk v ulicích běžného města k vlastní hrůze vídá nepříjemně často. V žádném případě po nikom nežádám aby chodil obdobně jako já, ale je pravda, že pohled na dívku v džínech mě nenadchne téměř nikdy. Co se týče soudnosti, vraždila bych za nevhodné oblečení na společenských akcích typu maturitní ples, jiný důležitý ples, večerní představení ve velkém divadle. To vždy zavání totální zabedněností a neúctě k ostatním, stejně jako k dané příležitosti. Někdy bych se tomuto tématu pověnovala i více, nyní jsem však již napsala vše potřebné. Chcete-li rozšířit obzory v oblasti módy, módní peklo shledávám vhodným pomocníkem.

On a jeho sestra

3. února 2015 v 19:03 | Vaše Anny
Myslím, že není od věci začít něčím méně náročným, vybrala jsem proto z našeho prvorepublikového stříbrného plátna.

On a jeho sestra (Him and his sister) 1931
režie : Karel Lamač, Mac Frič
v hlavních rolích : Vlasta Burian, Anny Ondráková

Tento film se mi v poslední době opravdu vryl do paměti, už jen tím, že není příliš známý, nedávájí ho na Nově v sobotu odpoledne do unavení jako Kristiána, Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda a mnoho dalších. Není ani jedním z vyzdvihovaných Burianových filmů. Myslím, že zaujme především svoji naivitou, celkem raným zpracováním a výborným komediálním talentem, který najdeme samozřejmě u Buriana, ale taktéž u Ondrákové. O čem pojednává děj vypisovat nebudu, snad jen zmíním, že se celý film točí kolem divadla a tak zde můžeme vidět scény pomalu vystřižené jako z Moulin Rouge. Dvacátá léta prakticky ještě nedozněla. Popravdě se mi nejvíc líbí právě Anny Ondráková, která skvěle zaujme nonverbálními gesty k popukání, pravděpodobně získanými z éry němých filmů. Pokud máte chuť se odreagovat veselým filmem, který se ještě neokoukal, toto je rozhodně zajímavá volba. V On a jeho sestra se zkrátka setkali jedni z našich nejlepších komiků.

Upozornění : Tento film obsahuje nesmírně vlezlou písničku, které se člověk opravdu těžce zbavuje.





 
 

Reklama