Jdeme s dobou

Výletujeme dobově

23. srpna 2015 v 13:41 | Vaše Anny
Možná si říkáte, že s tímto článkem jsem přišla poněkud jako s křížkem po funuse, když už léto pomalu ale jistě odchází, nicméně já se domnívám, že právě tato doba výletům přeje více, než úmorná červencová vedra. Na konci prázdnin, kdy začíná babí léto, si člověk může vychutnat tu pravou výletnickou atmosféru, aniž by s sebou musel vláčet litry vody a opalovacího krému. Navíc se každé děvče i chlapec školou jakoukoliv ještě povinni snaží využít poslední příjemné dni a tak se výletuje o sto šest. Naneštěstí velká část lidí, kteří vyznávají vintage styl, snaží se tak oblékat pouze do města a na podobné příležitosti, ale při výletnických toulkách na dobové oblečení resignují. Někomu to tak vyhovuje, to je samozřejmě jen a jen jeho věc, někdo však zkrátka neví, jaký oděv by zvolil. Právě pro takové jsem si připravila toto krátké povídání o výletnické módě v letech třicátých a čtyčicátých. Věřte, stačí pár detailů a můžete se stát dobovými výletnicemi velice snadno!

Jak je známo, již za první republiky se stal tramping vysoce moderní záležitostí, především u omladiny. Právě proto bylo nutné tomuto trendu uzpůsobit některé oblečení. Na začátku třicátých let tak vstoupila do dějin tuzemské módy například tepláková souprava. Avšak nenechte se mýlit, tepláky patřily pouze na speciální trampské příležitosti, jakou je například opékání špekáčků hluboko v lese, a i tak byly ještě ve čtyřicátých letech především staršími lidmi považovány za zcela nepřípustné, obzvláště oblékla-li je dívka.
Pokud mladá žena toužila provozovat turistiku, o mnoho vhodnější pro ní byly šortky. Ty se staly víceméně tolerovanými, za předpokladu, že příliš neodhalovaly nohy. Takové dámské dobové šortky měly zpravidla pevný pas a zapínání na boku. Šortky v pase na gumu, byly určeny výhradně dětem, pro dospělé lidi se zkrátka nehodily. Délka se pohybovala od kolen směrem nahoru, příliš krátké by však jistojistě byly považovány za nemravné.
Na méně náročné výšlapy samozřejmě mohla být vzata i nějaká pohodlnější sukně, nejlépe pod kolena či do půli lýtek, avšak ve své době to nebylo zrovna moderní, pro mladá děvčata kralovaly rozhodně výše zmíněné šortky. Naopak k výletu automobilem se taková skládaná sukně se sportovním kabátkem hodila více než dobře. Pro chladnější dny mohla být použita taktéž vlněná kalhotová sukně, která zažila svůj boom spíše již na konci třicátých let.
Co se týče bot, k těm snad jen pár slov. Musíte volit tak vhodně, aby byly v souladu s náročností výletu. Zkrátka, baťovy dřeváčky se zrovna na túru po horách nehodí, ale to jistě cítíte samy, je to stejné jako se současným oblečením. Pokud se chystáte pouze na procházku k řece, sandálky na rozumném podpatku jistě nejsou špatnou variantou. Stejně tak, když plánujete krátký výlet do blízkého lesíku, dobře upotřebíte obyčejné kecky. Jste-li ovšem skutečnou nadškyní do turistiky, Baťovy dobové reklamy by vám určitě doporučily jejich kvalitní šněrovací obuv. Do nepříznivého počasí vám dozajista udělají dobrou službu i klasické kožené polobotky. Chodilo se podle typu bot buď normálně naboso, anebo s tradičními bílými ponožkami nebo podkolenkami.

Tak. Nyní jsme tedy do půli těla oděny. Ale co vzít dále, co nahoru? Opět se nabízí několik různorodných variant.

Uděláme-li návrat k prvotnímu trampingu, oblíbenými se stala obyčejná trikotinová trička. Ale! Zde platí podobné pravidlo jako u tepláků a teplákových souprav. Tričko sice není tak pobuřující záležitostí, nicméně také se příliš nehodí než k táboráku a do lesa. Za věrnějšího a častějšího společníka do přírody si tak dívky volily košili či polokošili a různé živůtky, třeba i s odhalenými zády. Samozřejmě podle dobového trendu, takový musel být mírně podkasán a zasunut do šortek či kalhot. Jestliže bylo děvčeti chladno, přehodilo před sebe nějaký (většinou ručně) pletený svetřík, vestičku a nebo dokonce větrovku. V oblibě byly také celkem strohé sportovní kabátky. Dá se tedy říci, že co se vršku týče, možností je víc než dost a tak jde docela lehce vybrat něco ze svého šatníku, ačkoli nejste zrovna zapálenou sběratelkou dobové módy.

Ještě trochu povídání k doplňkům. Chystáme-li se do přírody, na hlavu se nehodí žádný apartní klobouček ani jiný podobný výkřik módy. V létě stačí klasicky naondulované upravené vlasy, popřípadě doplněné o nějakou tu mašli či šátek. Když není úplné horko, můžeme také sáhnout po obyčejném plstěném baretu. Na výlet nenosíme kabelky jako do města a to především proto, že bychom měly neustále plnou jednu ruku. Plánujeme-li veliký a náročný výlet, jistě nic nezkazíme praktickým batohem, na menší procházky postačí kabela přes rameno. Žádné jiné doplňky, či dokonce šperky nemohu doporučit.

Já jsem nadšená příznivkyně originálních kousků, které mají svojí skutečnou historii a hodnotu, ale je snad jasné, že v tomto ohledu skutečně není dobrý nápad, oblékat takové oblečení. Naopak bych doporučila projít důkladně svoji skříň a pokusit se něco zkombinovat z již zakoupených oděvů, popřípadě podívat se v konfekcích a bazarech. Zkrátka je potřeba objevit takové pohodlné oblečení, ve kterém se budete cítit příjemně a nebude potřeba každou chvíli kontrolovat, zda se něco neumazalo nebo neponičilo. Jde hlavně o to, vyzkoušet si svoji oblíbenou dobovou módu i jinde, než v ulicích města. A když se outfit příliš nevyvede, nic se neděje, vždyť jde jen o výlet!



Ideál?

24. června 2015 v 15:50 | Vaše Anny
Po několika vykonaných zkouškách jsem si konečně udělala čas vytvořit další, byť malý, příspěvek. Tentokrát se budeme věnovat ideální postavě let čtyřicátých. Nalezla jsem totiž pár vhodných článků, které si vezmu na pomoc. Dokonalé ženské figuře se docela podrobně věnovala stránka HelloGiggles, sice udává "rok výroby" 1938, nicméně obecně platí i pro éru následující. Samozřejmě zde nebudu překládat slovo od slova, věřím že v dnešní době je prakticky každý schopen alespoň přibližného porozumění anglického jazyka. I přesto snad alespoň několik slov - jako ideální míry jsou uvedeny: 86 cm přes hrudník, něco kolem 61 cm v pase a 86 cm přes boky, je tedy zřejmé že postava musela být poměrně hodně štíhlá a co nejvíce souměrná, "současný" (teď už možná zas minulý, co já vím :D) trend 90 - 60 - 90, by ve čtyřicátých letech neobstál. Tělo mělo být dostatečně ženské, positivem byla kulatá ňadra, štíhlý pas - ale pozor, vosí ještě ne! (to přijde až později) a přirozeně zaoblené boky.
Zajímavé ale je, že i přesto všechno, k přirozené výšce (řekněme +- 170 cm) nebyla žádoucí váha pod 60 kg. Sama modelka uvedená v článku vážila asi 56 kg a jako ideální váha k proporcím jí bylo vypočteno 61 kg. Je pravda, že v předchozí dekádě byla v módě velice hubená postava, téměř vychrtlá, kdy ženské hvězdy stříbrného plátna s filmovými společnostmi byly nuceny uzavírat smlouvy o přesně stanovené váze. Pokud herečka přibrala, hrozila jí pokuta či dokonce rozvázání pracovního poměru. Takové ženy potom držely nesmyslné a opravdu decimující diety (ano, už tehdy...) a braly drogy. Poté co těmto nesnesitelným podmínkám podlehlo několik slavných žen, hollywoodští producenti se rozhodli ustoupit, a nastolili kult oblých tvarů (stále se však pohybujeme v rozmezí 30's - 40's, takže jen přiměřeně oblých). Vyzáblé "vamps" proto nahradily dívky překypující zdravím - to bylo započato natočením filmu s herečkou Mae West, jejíž míry na dané období byly...řekněme...plus size. Nyní byla naopak zavedena váha, pod kterou ženy nesměly jít. Například June Lang, která vážila o pouhých tři a půl kila méně, než jí nařizovala smlouva, musela nejprve přibrat a až pak byla přijata. Jelikož veskrze všechny módní trendy se odvíjí od lidské elity, i "obyčejné" ženy a dívky si jako ideální váhu určily vyšší, než byla předtím ve třicátých letech běžná. V době protektorátu byly navíc nakázány určité "proporce" v některých zaměstnáních, například budoucím sestřičkám - takové ženy musely měřit alespoň 155 cm (musíme brát v úvahu, že průměrné výška té doby byla o něco nižší) a vážit více než 1 kg na 1 cm nad metr, to znamená, že musely "provážit" veškeré centimetry, které měřily nad 1 metr (na moji výšku cca 173 cm, bych tak potřebovala 73 kg...). To však bylo zavedeno naopak z profesních důvodů, zkrátka pracovnice musela býti dobře stavěná, aby v zaměstnání (zvlášť sestřička za druhé světové války) jak se říká "něco vydržela.
Doufám, že jsem alespoň v základních bodech úspěšně shrnula podstatu dokonalé figury 40. let. Co se mě týče, situovala bych se do ideální postavy roku 1938, až na to, že i moje váha je nedostatečná. Postava z 40's je mi asi nejvíce sympatická, přijde mi nejpřirozenější z celé první poloviny 20.století. Nebyla bych to já, kdybych sem nepřidala alespoň pár dobových materiálů, na kterých si můžete ověřit, jaké byly tehdejší standardy :)


Když se dobový účes nedaří I.

18. května 2015 v 11:44 | Vaše Anny
Každá dobová žena má jistě v zásobě celou řadu krásných autentických účesů, ať na běžný den či na příležitosti večerní. Možností je vskutku požehnaně a s trochou zručnosti lze většinu z nich celkem umně nacvičit. Bohužel existují i takové pochmurné dny, kdy zkrátka ať děláte co děláte, vlasy odmítají spolupracovat a účes se nedaří a nedaří. Samozřejmě, žena obvykle nemá tolik času před odchodem, aby vlasům domluvila. V tu chvíli se nesmí propadnout panice ni zoufalství, není ani vhodné vlasy si vzteky rvát či všeho nechat a rozhodnout se raději nikam nejít. Přesně pro takové chvíle jsou totiž jako stvořené rychlé a stejně působivé kreace, které neposlušné vlasy hravě zamaskují.
Jeden z nejčastějších kandidátů v takovýchto horkých chvilkách je obyčejný šátek. Pomocí šátku jde vytvořit hned několik dobových účesů a to počínaje uvázáním obyčejně, tzv. "na babku", které ale sluší opravdu pouze mizivému procentu žen. Daleko slušivější kombinace, je uvázání na turban, což samo o sobě nabízí mnoho různých variant. Turban poskytne pohodlí jak vám, tak i vlasům, které pod ním máte většinou rozpuštěné a zcela schované. Tvrzení, že turban se používal pouze na domácí práce, je poněkud mylné, ve 40. letech to byl i účes pro běžný den a některé speciální varianty se považovaly i za vysoce módní. Dokonce se vyráběly kloboučky suplující tento tvar. Proto se tedy nemusíte bát vyjít v něm do ulic i dnes, chcete-li chodit podle druhoválečné módy. Jak už jsem psala, jsem zastánce originálních návodů a i tentokrát vám poskytnu jeden na vázání turbanu opravdu ze 40. let. Samo video již nabízí více typů úvazů, takže je jedině na vás, který zvolíte. Pro inspiraci se můžete pokochat i módními fotografiemi na kterých dominují turbany, což jen potvrzuje, že to byla skutečně běžná záležitost. Sama ho někdy nosím (vázaný právě podle tohoto návodu), nakonci tedy najdete i mne :)


Návody ze 40's

29. března 2015 v 14:14 | Vaše Anny
Jelikož inspirace není nikdy dost, poměrně často projíždím youtube s úmyslem objevit další 40's účesy. které bych mohla vyzkoušet. Samozřejmě tam najdete především "home made" videa reenactorek či pin-up holek, které vám velmi ochotně poradí, jejich vizáž je obvykle velmi přesvědčivá. Co mě ale zaujalo daleko více, jsou originální 40's návody na různé příležitosti - jak se učesat, jak se namalovat, jak se NEoblékat a podobně. O ty nejzajímavější se s vámi ráda podělím :) Všechny pochází z úžasného webu www.glamourdaze.com, což mimo jiné znamená i to, že všechny návody se týkají amerického stylu - u účesů a make-upu to zas tak znát není, ale u většiny oblečení celkem podstatně. Jako bonus na závěr přidávám vývoj dámských siluet v průběhu let druhoválečných.



Tak takhle NE

25. března 2015 v 20:53 | Vaše Anny
Pokud se chystáte na nějakou akci ve stylu 20. let, nevíte jak se obléci a nechcete vypadat jako jeden velký kýč, prosím, věnujte tomuto článku pozornost. Jak jsem se již zmiňovala, nechci tu publikovat texty o módních stylech jednotlivých dekád a rozbory dobových prvků, nicméně toto si zkrátka nemohu odpustit. V poslední době se čím dál tím častěji setkávám s tzv. "flapper dress", což je obvykle kompletní kostým na maškarní či jiné šibřinky, "podle" módy 20. let. Slovo "podle" jsem schválně dala do úvozovek, protože takovýto oděv většinou nemá s 20's společného prakticky nic! Proto bych zde ráda osvětlila, co skutečně NEJSOU klasické prvky této oblíbené dekády. Bohužel jsem nenašla žádnou fotografii, která by obsahovala všechny pekelnosti, které zákazníkům prodejce kostýmů obvykle cpe jako echt dobové, takže musím použít více snímků. Pro pobavení připíši i originální název kostýmu, takže se na mojí stránku dostane i slovo "sexy" :D Samozřejmě zde nikomu nechci zakazovat obléci se kýčovitě až na půdu, ale popravdě mě docela mrzí když někdo hyzdí mé oblíbené období takovými odpornostmi. Tento článek je zkrátka věnovám lidem, kteří se nechtějí nechat opít rohlíkem a touží se obléci podle SKUTEČNÝCH dvacátých let.


 
 

Reklama