Lásky

Rocková scéna dobyta!

9. července 2015 v 10:45 | Vaše Anny
Nyní asi vyvedu určité množství lidí z omylu o mém poklidném a skoro-čistě dobovém životě...Ano, toto je jeden z mých nejvýraznějších a nejmilejších zájmů v současné době, nicméně ani v nejmenším neohrožuje můj zájem prvotní. A to jest hluboká láska k rockové hudbě. Mohu s čistým svědomím směle odpřísáhnout, že té se nevzdám na úkor nikoho a ničeho. Aby toho ale nebylo málo, nejedná se v mém případě o dva zájmy naprosto oddělené, naopak se mi úspěšně daří do jisté míry je navzájem prolínat, například tím způsobem, že i na rockové koncerty chodím alespoň částečně dobově oděná. A včera byl den všech dnů mých rockovo-dobových zážitků. V Karlových Varech totiž v rámci výročního filmového festivalu vystupovala moje milovaná a nejoblíbenější skupina - maďarská Omega. Pro neznalé, i tady se jedná o určitou historii, skupina byla založená roku 1963, a zpěvák má dokonce dobový "rok výroby" (1943!). Samozřejmě jsem pro své hvězdy nevolila nějaké obyčejné oblečení, nýbrž jsem vsadila na 50's pin-up šaty a to i s objemnou spodničkou. Zbytek jsem sladila již nenápadně, jelikož šaty jsou samy o sobě velice výrazné, což ostatně lze vidět i na fotografiích. Jaké bylo moje "překvapení", když jsem po příchodu do amfiteátru, kde se akce konala, shledala, že paradoxně zde, mezi starými rockery - průměrný věk osazenstva bych odhadla mezi padesátkou a šedesátkou, najdu hromadu obdivovatelů, kteří i mě budou žádat o fotografii, jako bych snad já byla nějaká hvězda večera. Zkrátka jsem byla obletovaná a přemile přijata do party fanoušků Omegy, což mě neskutečně potešilo. Díky tomu se mi po koncertě, který jsem mimo jiné celý proklečela, abych dobře viděla, podařilo dostat i do zákulisí. Zde jsme pak vlídně, byť lámanou směsí angličtiny a maďarštiny, pohovořili se skupinou, která se ostatně jako obvykle projevovala jako partička příjemných, obyčejných lidí. Nejvíc mě ale rozhodně rozrušilo setkání s hlavním zpěvákem, kterého doslova zbožňuji a na kterého jsem se neskutečně těšila. Normálně se považuji za suverénní dívku, která opravdu nemá problém v komunikaci, tím spíš s příslušníky opačného pohlaví. Tak jsem se presentovala i při setkání se skupinou, s každým jsem se snažila alespoň krátce pohovořit a být milá. Pak přišel János, no a ze mě už nikdo nedostal ani kloudného slůvka - snad jen tichoučké "köszönöm" poté, co se se mnou ochotně vyfotil a dokonce jsem dostala pusinku na tvář. Zkrátka další zážitek na celý život, i když naprosto odlišný od těch mých "dobových".




Trojspolek

7. února 2015 v 20:04 | Vaše Anny
Jak jsem již předeslala v úvodním článku, ne všechny mé zájmy souvisí s "dobovostí" a tak se zde sem tam může dost dobře vyskytnout i cosi jiného. Nejprve by bylo vhodné představit osoby, kolem kterých se takové nedobové téma pravděpodobně bude točit.

1. David Bowie
Rok výroby 1947, takové šaty bych už nebrala...Nicméně tento pán mě provází šestým rokem a nemyslím si, že se do budoucna něco změní. Člověk, který se neokouká a neoposlouchá. Oslavných ód jsem na něj napsala již dost, navíc, kdo nezná, stejně nepochopí, kdo zná, nepotřebuje vysvětlit. Pro mě zkrátka a jedině number one.


2. Jim Morrison
Ročník 1943 by pro mne byl naprosto ideální. Muž samozřejmě spojovaný s The Doors, s alkoholem a s (fetující) Pamelou Courson. Místo jeho posledního odpočinku se nachází na éterickém hřbitově Pére Lachaise. Obdivuji se mu především díky nádherným básním, které bohužel (nebo naštěstí...?) příliš lidí nezná. S Divočinou navždy.


3. Kóbor János
Opět 1943, navíc ještě z Maďarska. Tvář skupiny OMEGA, která nevynechá příležitost k nám zavítat. Totálně nejlepší děda v kožených kalhotách, jehož podpisy se mi kvapem hromadí. Zamlada roztomilý andílek, ale ego mi nedovolí přidat jinou fotku, než kde se nadšeně krčí i moje maličkost...

 
 

Reklama