Ze života

Ohlédnutí za italskými cestami

3. října 2016 v 13:53 | Vaše Anny
Jak jsem předeslala již na začátku léta, pro samý konec mých prázdnin jsme spolu s rodiči zvolili jednu delší zahraniční dovolenou. Volba padla na Itálii, kolébku všemožných kultur a uměleckých slohů. Vzhledem k tomu, že jsem velký nadšenec do historie obecně, ne jen do svého zamilovaného období, velmi jsem se na tento poznávací výlet tešila. Již samotný program mě vskutku nadchnul.
Putování jsme začali celodenní prohlídkou Říma, snad největšího skvostu celé této země. Mimo klasických památek jako jsou například Španělské schody či Fontana di Trevi, se mi také podařilo navštívit největší objekt mého zájmu, pozůstatky antické civilizace, především Forum Romanum a Koloseum. Je pravda, že co se týče Kolosea, měla jsem poněkud smíšené pocity, ale jak jinak na vás může působit aréna pamatující tolik zbytečných smrtí jen pro zvrácenou zábavu přihlížejících davů...Nakonec mě tam stejně daleko víc otrávily všemožné kontroly security a nekonečné fronty :D
Následující den byl díkybohu oddychový. Celý jsme ho s radostí strávili u moře, popřípadě v miniaturním městečku, které obklopovalo náš hotel. Náladu nám nezkazil ani fakt, že bylo v podstatě pořád zataženo.
Další den nás čekal taktéž celodenní výlet na Capri. Musím říct, že od jisté doby jsem poněkud obezřetná, pokud jde o italské lodě, ale cesta na trajektu mi naštěstí žádnou větší újmu nezpůsobila. A Capri, byť vlastně nemá žádnou tu pravou historickou hodnotu, jsem si zamilovala na první pohled. Nebesky modré moře, bílé útesy a malé barevné lodičky...zkrátka dokonalý středomořský kýč. Po relaxační procházce po tomto ostrůvku nás však čekala ještě prohlídka Neapole, města pizzy a Camorry. Bohužel zde nám už příliš relaxu dopřáno nebylo. První nepříjemnou okolností se stal rychle sílící déšť, sice krásně teplý, ale přeci jen příliš prudký na to, aby si člověk mohl dovolit nechat deštník v tašce. A tak v úzkých neapolských uličkách započala nepříjemná šťouchanice. Celé toto vystřízlivění dovršily davy policistů, speciálních jednotek i vojáků...bylo nám oznámeno, že do Neapole akorát dnes přijíždí italský premiér Renzi, označovaný jako druhý Berlusconi, a že ho místní nemají zrovna dvakrát v oblibě...Průvodkyně nám tedy povolila pouze krátkou vycházku po hlavní ulici s dobrou radou, že rozhodně nemáme zahýbat do šikmých postranních uliček, kde sídlí španělské drogové kartely. Samozřejmě jsme si mysleli, že jde jen o zbytečné strašení a povídačky, nicméně poté, co jsme viděli, jak na začátku každé z oněch uliček stojí dodávka speciální jednotky (zřejmě aby se z uliček v tuto dobu nikdo moc necoural ven), názor jsme si docela poupravili... :D Neapol jsme opouštěli úplně promočení a právě ve chvíli, kdy se na hlavním náměstí šikovaly speciální jednotky vybavené plastovými štíty.
I následující den byl pojat jako oddechový u moře, to by ovšem nesměla být mým největším zájmem historie, takže jsme se vydali na dobrovolnou cestu do Kúm a Herculanea. V Kúmách nás čekala pouze jeskyně Sybily Kúmské a Akropole. Více podnětů se pak vyskytovalo právě v Herculaneu, antickém městečku, které bylo po výbuchu Vesuvu zalité lávou. Paradoxně právě proto se zachovalo daleko lépe než Pompeje. Na samý závěr tohoto výletu jsme ještě navštívili smrdutou sopku Solfatara.
Za příčinou utrpení a zániku těchto dvou měst jsme se vypravili den poté. Ano, naše ranní putování začalo přímo na Vesuvu. Musím říct, že ani cesta na horu, ani obhlížení nebezpečného kráteru mě nijak zvlášť neoslovilo, tím spíš, že nás průvodkyně celou cestu nahoru ubezpečovala, že sopka ještě určitě vybouchne a otázkou je jen kdy... Nezajímavost kruté přírody mi ovšem vynahradila skvělá procházka po Pompejích. Bohužel zde jsme nedostali příliš mnoho času, já bych si to tam dokázala prohlížet ještě dnes :D
Zbytek zájezdu už se však nesl v úplně jiném duchu, než v tom mém oblíbeném antickém. Dále jsme se vydali na nově zrekonstruovaný klášter Montecassino a do barokního zámku Caserta. Následující den byl opět vyhrazen odpočinku u moře, jelikož nám před odjezdem domů byl skutečně třeba. Na samý závěr jsme si nechali opět Řím, tentokrát Vatikán, včetně proslulých vatikánských museí, Sixtínské kaple a Svatopeterské baziliky. Vše bylo nesmírně ohromující a pompézní, což mě vzhledem k povaze církve zkrátka trochu irituje, nějak si nemohu pomoci...
Jak vidíte, zájezd měl opravdu pestrý a plně využitý program s možností návštěvy mnoha tradičních i méně tradičních turistických a historických zajímavostí. Je pravda, že právě díky/kvůli tomu mě tato dovolená vyčerpala více než zbytek prázdnin i školního roku :D Za takové obohacení a rozšíření obzorů to ale jistě stálo :)
Samozřejmě ani tentokrát vás "neodbudu" jen strohým vyprávěním. Na cestách jsem pořídila více než sedm set fotografií, tak nějaké ty povedenější přidávám i sem. Outfity byly zvoleny spíše pragmaticky, jelikož šaty do zavazadla a na následující dlouhé výlety v horkém počasí nesmí být příliš křehké nebo mačkavé, proto tentokrát fotografie nejsou "outfitově" okomentované. Pokud mám na něco vyloženě upozornit, jsou to jistě dva anticky laděné oděvy, jeden na Capri do námořnicka s typickou středomořskou bižuterií, druhý pak v Herculaneu v poněkud přírodnějších barvách. Takovéto exotické módní výstřelky můžete najít především na přelomu 20. a 30. let.



Forum Romanum


Colosseo


Capri



Cumae


Herculaneum

Vesuvio

Pompei



Montecassino



Caserta




OMEGA!



Vatican - Svatopeterské náměstí

Pouť po vlasti rodné

3. července 2016 v 18:56 | Vaše Anny
Již téměř dva týdny mne dělí od poslední povinné zkoušky na mé milované škole, čili si mohu konečně užívat zaslouženého volného času. Avšak pohlédnu-li na své dovolenkové plány, už teď je mi jasné, že celé léto budu mít patrně pěkně rozlétané. Létání "po všech čertech" jsem ale započala důstojně a poklidně na společném výletě s rodiči. A jako správní vlastenci jsme se opět vydali obdivovat krásy naší republiky. Po absolvování květnové cesty do Brna a krátké návštěvy této moravské metropole jsme se však rozhodli nevzdalovati se příliš od našeho domova. Pro pěknou a kulturně náročnou dovolenou nám tak postačilo vcelku blízké okolí Prahy, konkrétně mohu jmenovati místa jako Brandýs nad Labem, Stará Boleslav, Nymburk, Loučeň nebo i lázeňské město Poděbrady. Vzhledem k tomu, že nejsem absolutní příznivec blogového "deníčkování", samozřejmě jsem si i do tohoto článku připravila inspirativní oděvy, ve kterých jsem tyto tři plně nabité dny strávila.


Prababička

18. prosince 2015 v 15:22 | Vaše Anny
Jako malé předvánoční "překvapení" jsem si přichystala poměrně stručný příspěvek, který ale jistě milovníky starých časů zaujme svým obsahem. Rozhodla jsem se totiž, že kromě věčného přidávání snímků své maličkosti, poskytnu vám k nahlédnutí i náš rodinný archiv. Fotografie, které hodlám zveřejnit pochází především z let dvacátých, menší část pak i z první poloviny let třicátých. Na nich máte příležitost prohlédnouti si mojí prababičku (tedy přesně řečeno, matku mého dědečka z otcovy strany). Musím sama podotknout, že při prvním shlédnutí těchto záznamů jsem si sama nebyla zcela jistá, nejde-li snad o nějakou veřejně známou osobnost z tohoto období, avšak pro případné vyvedení z omylu, tato úchvatná mladá žena byla "pouhopouhá" dámská modistka.




Móda s Loosem

16. listopadu 2015 v 19:21 | Vaše Anny
Konečně mám zase o čem psát, aniž bych si musela složitě vymýšlet nějaké universální téma. Nyní na podzim přichází jedna událost za druhou, alespoň co se mého okolí týče. Tentokrát jsem si připravila článek o akci, která se udála v tuto sobotu. Mé neuvěřitelné kamarádce a majitelce vintage butiku se totiž podařilo vyjednat dobovou módní přehlídku ve velmi prestižním plzeňském interiéru, který navrhoval proslulý architekt minulého století Adolf Loos. Vzhledem k jeho životu, byly žádoucí především róby z let dvacátých a třicátých, které pocházely z výše zmíněného butiku či ze soukromých sbírek účinkujích dam. Nutno podotknout, že se nejednalo pouze o "obyčejné" předvádění dobové módy, nýbrž o fundovanou přednášku, které se taktéž zhostila moje kamarádka, jakožto vystudovaná kunsthistorička. Samotné modely pak měly jen završit celou odbornou exhibici, aby čisté mluvené slovo nezpůsobilo úpadek zájmu příchozích. Bohužel, vymezené prostory, konkrétně byt Krausových, disponují velice omezenou kapacitou, takže lístky byly takřka záhy vyprodány. Několik dalších zájemců o vstup již ani nemělo šanci si vstupenky zakoupit.
I přes první menší nesrovnalosti se nám naštěstí podařilo vše náležitě připravit. Na pořádku se ocitly hlavně večerní šaty, ať už se jednalo o léta dvacátá či třicátá. Pár modelek, včetně mě, dostalo za úkol předvádět dokonce dva modely, takže se ještě musely stihnout převlékat. Mé maličkosti byly jako první přiděleny žluté dvacátkové večerní šaty s bohatou korálkovou výšivkou. Jsem skutečně ráda, že jsem mohla předvést právě tyto, jelikož jsem na ně zvyklá. Jsou totiž kamarádčino oblíbené, dokonce je nosí i se stejnými doplňky a botami. Několik lidí jsem tak na okamžik i zmátla svojí totožností... :D Mým druhým modelem se staly krásné třicátkové odpolední šaty, které také obsahuje soukromý inventář zmíněné slečny. Musím říci, že bych je s chutí odkoupila, kdybych mohla. Tomuto outfitu kraloval můj meziválečný slamák s Francie, kterým jsem se velmi ráda pochlubila. Ovšem samotným hřebem večera byla ohromující večerní toaleta, celá poseta korálky, jež zažila éru Hollywoodu ve dvacátých letech. Společně s majestátním péřovým vějířem udělala z naší kolegyně Štěpánky přímo bohyni. Avšak tato bohyně byla poněkud vykulená a obezřetá, jelikož šaty jsou opravdu křehké a pohybovat se v nich několik hodin jistě nebyla žádná slast.
Přestože tato přehlídka byla téměř komorní, vždyť i s rodinnými příslušníky modelek se do tohoto okouzlujícího bytu vtěsnalo jen kolem padesáti nadšenců, sklidila opravdovu nečekaný úspěch. Bohužel ani tak jsme se neobešly zcela bez následků, jimiž se staly roztržené šaty. Tento raně dvacátkový skvost samozřejmě také náleží mé kamarádce, již ale není v nositelném stavu. Prvně se poškodily při květnových oslavách a od té doby je nikdo obléci nesmí. Velice dlouho pobyly u restaurátorky, od které byly přivezeny pouhých pár dní před touto přehlídkou...Protože jde o naprostou raritu, bylo rozhodnuto, že se vystaví jako dekorace k přednášce. Naneštěstí stačilo pár neopatrných pohybů neznámého diváka a šaty byly opět roztrženy skoro vejpůl! Z toho nám plyne neveselé ponaučení, že co je moc křehké, to zkrátka laikům do rukou nepatří. Mrzuté, avšak je to tak.
Přidávám pár fotografií a nakonec ještě takový bonus... :)

Psali o nás: QAP, MF DNES, Plzeňský deník



Jak jsme tropili hlouposti

25. října 2015 v 9:28 | Vaše Anny
Zbylo mi trochu času a nápadu, tak bych ráda zavzpomínala na jednu zajímavou akci, které jsem se nedávno zúčastnila. Již poměrně dlouhou dobu sleduji projekt Elegantní Česko, jistě věšina z vás alespoň tuší, o co tady jde. Pro jistotu upřesním - tato parta lidí se zabývá výhradně první republikou a stylem života, jaký se tenkrát vedl. Na toto téma natáčí spoustu videí, kde se snaží současného člověka seznámit právě s onou érou. Pojednává se o lecčem, tu výhradně o dobové módě, jindy zase o správné etiketě. Neříkám, že s nimi ve všem souhlasím (kolikrát je to jen otázka názoru), nicméně mě Elegantní Česko docela oslovilo. Na základě sledování jejich facebookové stránky se mi podařilo vyhrát dva lístky na první velký večírek, který se samozřejmě taktéž měl vést v duchu první republiky. Ráda jsem tedy odměnu přijala, a společně s přítelem jsme navštívili kino pražské Lucerny, kde se tato akce konala. Všude jsem dosud nacházela samé velmi poutavé reklamy, takže na přípravě jsem rozhodně nešetřila. Z počátku to dokonce vypadalo, že nepsaným dresscodem bude velká večerní róba. K mému překvapení se tak ale vůbec nestalo. Sama jsem měla s výběrem šatů celkem dilema, jelikož jít v koktejlkách se zdálo být poněkud málo slavnostní, tak jsem si nakonec musela půjčit dlouhé šaty od kamarádky. Ovšem po shlédnutí příchozích dam mi již začalo být zřejmé, že objevit se tu v kratších šatech by nebyl ani trochu krok vedle. Bohužel musím konstatovat, že i zde se našla poměrně velká část špatně oblečených účastnic. A samozřejmě nechyběly ani "sexy hotky", na jejichž účet se vždy tolik rozčiluji. Abych řekla pravdu, to mě do jisté míry zklamalo, jelikož jsem se domnívala, že večírek má být na vyšší úrovni než akce, na které jsem zvyklá. První část večera se odhrávala skutečně přímo v kinosále, kde nám byly pouštěny právě spoty od Elegantního Česka. Mimo to se na pódiu odehrálo několik zajímavých vsuvek a scének, včetně zpěvu lehce naivních prvorepublikových popěvků. Celou dobu si mojí největší pozornost vysloužila známá česká korzetierka Riwaa Nerona, jejíž vzhled byl jako vždy vskutku úchvatný. Také ona vystoupila na pódiu společně se svými kolegyněmi, šlo zde především o elegantní prezentaci její úžasné tvorby. Další část večera již pro nás byla poněkud "mrtvá". Jak jistě víte, z Prahy nepocházím a ani zde nikoho z těchto kruhů neznám. Přišli jsme si tak s přítelem poněkud odstrčení. Naneštěstí ani živá hudba nás nezachránila, místa bylo pekelně málo a z písní byly voleny hlavně ty nejpomalejší, takže jít si zatančit znamenalo riziko usnout nudou na parketu a následně být ušlapán ostatními účastníky. Druhým pro mne rozhodně nepovedeným krokem byla volba nejkrásnějšího ženského, mužského a párového outfitu. Jak jsem již zmínila, některé dámy svoje šaty opravdu nevychytaly, ale pořád se zde nacházela značná skupina těch, kterým se jejich oděv docela či úplně povedl. A u pánů jakbysmet. K mému osobnímu zděšení, ve všech třech disciplínách zvítězily osoby patřící do té naprosto nevydařené kategorie, až jsem si chvíli myslela, nejde-li snad o recesi. Nešlo. Samotnou mě to překvapilo, jelikož výherci byli voleni tvůrci Elegantního Česka, kteří byli do jednoho oblečení moc hezky i dobově. Tento výběr jsem tedy skutečně nepochopila...
Shrnu-li celou zábavu z daného večera, dá se říci, že se mi vcelku líbila a bylo to pro mne zpestření "našeho" dobového stereotypu. Na druhou stranu, kdybych si musela platit vstupné a cestu (naštěstí jsme byli odvezeni mým ochotným otcem a to tam i zpět), asi bych to viděla více kriticky...

Starý hadry na cestách

23. července 2015 v 10:50 | Vaše Anny
Konečně jsem si udělala trochu času a nálady na příspěvek, který už několik týdnů připravuji ve své hlavě. Po zdárném zakončení prvního ročníku VŠ, jsem rodičům kývla na společnou dovolenou. Proč kývla? Cestuji sice ráda, ale pouze do zemí, které oslovily mě a rozhodně nejsem takový ten klasický turistický nadšenec, který MUSÍ nutně objet všechna místa světa (nebo alespoň Evropy), považována za návštevní destinace. Přesto jsem tedy svolila k týdennímu poznávacímu zájezdu do Florencie a jejího blízkého okolí. Navíc moje kamarádka Florencii navštěvuje pravidelně, takže mi dala dobré typy na místní vintage obchody a podobné objekty mých zájmů. Takhle to zní docela pohádkově, že? Nenechte se mýlit, vzhledem k mé smůle byl výlet v podstatě jeden veliký horor. Vlastně se mi ani nechce vše podrobně popisovat, shrnu tedy alespoň většinu (pro mě) nepříjemných událostí...

• jeli jsme docela starým autobusem, kde hrozně "řval" motor, což jsme pocítili celkem důkladně, jelikož jsme seděli až úplně vzadu...
• průvodkyně byla naprosto neschopná a ještě nepříjemná na lidi
- nevěděla ani kde si v místě pobytu můžeme zajít nakoupit jídlo (samoobsluha byla hned u hlavní ulice, našli jsme jí nakonec sami...)
- vůbec nezmínila, že v neděli se dá jít do všech museí ve Florencii zadarmo (tak většina lidí šla dva dny předtím za plné vstupné...), to je snad to nejhorší
- neuměla organisovat čas
- povyšovala se nad ostatní v případě jejich "hloupých" otázek
- (asi) záměrně nesdělovala některé informace...
• v Itálii zrovna padaly teplotní rekordy, teploty se pohybovaly kolem 45 stupňů (velmi špatně snáším vedro)
• na hotelovém pokoji chyběla lednička, což vzhledem k teplotám bylo celkem fatální
• hotelové služby stály celkem za nic - první den se nám ani nepodařilo objednat si k večeři pití...
• za "pestrost" snídaní by se v Čechách styděl asi i sebemenší pension (šunka + sýr x máslo + jam)
• ve Florencii i v těch nejužších i uličkách lze potkat jak kolo, tak skútr, tak auto či dodávku - netroubí, najíždí na nohy
• všude se pohybují černoši, kteří nabízejí "fejky" a jsou velice dotěrní (chodí i po plážích!)
• na jednom výletě do lomu jsem málem vypustila duši, jelikož jsme jeli vysoko do skal do lomu po velmi úzkých uličkách, přičemž bylo možné v protisměru potkat jiné vozidlo (pak jedno z nich muselo po těch skalních zatáčkách vycouvat zpět) - pro mě jednoznačně nejhorší zážitek z celého zájezdu
• pobyt na předražené placené pláži, kde se zvlášť platila i sprcha (za euro) a kde byly TURECKÉ záchody - otřesné
• na této pláži už nezabíral ani opalovací krém s faktorem 50+ a všichni jsme se vesele spálili
• do moře ten den zrovna proudy přinesly medúzy, které měly samozřejmě spadeno na mě

A takhle bych mohla dozajista pokračovat ještě dalšími a dalšími body. Nechci si stěžovat ani nic jiného, jen se ironicky směji své vlastní smůle, obzvláště po tom, co moje kamarádka vykreslila Florencii jako místo takřka dokonalé...Inu i dobře znějící zájezd se může pokazit, naštěstí tato moje "řada nešťastných příhod" byla o dva dny vyvážena úžasným zážitkem z koncertu, o kterém jsem psala již níže. Samozřejmě nemohu nepřidat několik fotografií, kde se tvářím nanejvýš pohodově, ale pravdu už znáte...



Páteční a sobotní předvádění

27. května 2015 v 8:59 | Vaše Anny
Na to, že už je zkouškové dávno v plném proudu, jsem měla opravdu perný víkend. No hlavně pátek a sobotu, kdy jsme zase prezentovaly "starý hadry", jak by řekla moje maminka :D V pátek byla totiž v Plzni noc muzejí, kam jsme byly my, dobové dámy povolány na krátkou ale poučnou přehlídku. Ta se vskutku vydařila, o lidi nebyla nouze a osobně si myslím, že jsme byly takové malé hvězdy večera. Přikládám fotku se kterou jsme se "vetřely" dokonce do novin :D


Aby toho nebylo málo, taktéž sobota pokračovala v duchu dobové akce. Jeden můj kamarád se totiž rozhodl vybočovat z řady 30's - 40's reenactorů (zpravidla 2. válka) a začal vytvářet autentické rekonstrukce ze života významných gangsterů USA tohoto období. Jistě si vzpomenete na článek o Valentýnském masakru, i to byla jeho práce. Tentokrát se akce jmenovala "Ze života Dutche Schulze", no a popravdě, hlavní hřeb večera byla opět poprava ... :D Přemlouvat mé vintage lover kamarádky, aby se mnou vyrazily, nebylo nijak náročné. Samozřejmě jsme vytáhly ze skříní naše originální chlouby, když už se konečně naskytla možnost předvést večerní šaty. Z celé pozvánky jsem se však nejvíc neděsila popravy, nýbrž věty "A dámy ať přijdou ve třicátkových šatech." Bohužel jsem se nemýlila. Moje vize byla tak jasná, že jsem své kamarádce vymluvila, aby si vzala 20's šaty s třásněmi, protože... Sotva jsem vstoupila do lokálu, spatřila jsem je. Tři tvory ženského pohlaví, kteří si pro tento večer vzaly za hlavní úkol vytvořit nám, dobově smýšlejícím, 20's peklo. Našla bych jejich fotky, ale zdá se mi krajně nevhodné je tady vystavovat, přesto si neodpustím alespoň krátký popis. První žena měla na hlavě paruku připomínající účes Marilyn Monroe (!!!), samozřejmě nechybělo husí péro ve vlasech, cinkrlátka na krku, TŘÁSŇOVÉ šaty (ty měly všechny tři, takže jistě už chápete, proč jsem to té dobové duši vymluvila...) a nechyběly ani lodičky s otevřenou špičkou, štrasem a samozřejmě asi deseti centimetrovou jehlou. Nesmím zapomínat ani na boa a "wingardium leviosa" kouzelnickou asi metrovou špičkou. Druhá dáma měla obdobný postroj a na hlavě odbarveného ježka. I s pérem, jak jinak. Třetí dáma zvolila účes "vstala jsem a šla, jen péro natáhla" a šaty měla nejvíc sexy - nejkratší. Zkrátka, shrnu-li to, splňovaly snad všechny body z mého článku "Tak takhle NE!". Nutno poťouchle podotknout, že ani jedné ženě nebylo už dost dávno dvacet let...Takovéto výjevy označujeme jako "sexy hot" či zdomácněle "sexy hotky" podle názvů, pod kterými se jejich kostýmy na maškarní skutečně prodávají - obvykle je to něco jakou SEXY HOT FLAPPER ROURING 20's ! I mezi našimi známými se bohužel vyskytly osoby, které nám svým outfitem daly značně zabrat, ale o těch raději pomlčím, nerada bych pak někde za rohem dostala nakládačku ... :D
Raději než sexy hotky, protlačím sem nás, Veselá Nočňátka ... :D

Osvobozeno!

6. května 2015 v 17:00 | Vaše Anny
A je po všem. Dneškem nám oficiálně končí celé výroční slavnosti svobody. Vojáci jsou dávno pryč, dobová atmosféra taktéž v nenávratnu a my stáledoboví se stáváme opět jen těmi divnými. Byly to nervy, bylo to náročné, ale stálo to za to.
Celé to začalo samozřejmě pátkem, kdy proběhla první přehlídka dobové módy, která se zdála být u publika více než úspěšná. Nutno podotknout, že kolegyně i kolegové reenactoři si s choreografií i modely vyhráli velmi důkladně, takže šlo o velmi působivé představení i pro nás zasvěcené. Krátce po "otvírací" přehlídce se konal taktéž první dobový workshop, kdy naše šikovné kamarádky vytvořily na hlavách několika figurantek a jedné "dobrovolnice" (musím na ně prozradit, že paní z publika byla domluvená, zřejmě aby nedošlo k nějakým komplikacím :D) naprosto autentické dobové účesy. Odvážné dámy mohly vyzkoušet i zcela autentickou náhražku laku na vlasy, tedy cukrovou vodu, kterou dodnes nepohrdne kdejaký pankáč při tupírování číra. Také tato událost se těšila všeobecnému nadšení a tak jsme si s klidným srdcem mohly dopřát odpolední pauzu, tedy kromě naší kamarádky vojandy, která musela nadále setrvat ve svém táboře. Na večer bylo totiž třeba řádně se připravit, jelikož jsme měly v plánu zúčastnit se swingového večírku, čehož jsme také dostály. Večírek se nám zamlouval již z toho prostého důvodu, že ani jedna z nás nebyla nijak zapletená do jeho organizace, tudíž jsme si ho mohly užít opravdu v klidu, jakožto pěkné zakončení prvního slavnostního dne. I to se vydařilo a tak v sobotu ráno dorazili skoro všichni na přehlídku s kocovinou :D
Jak je tedy zřejmé, sobota neodstartovala zrovna dobrým způsobem. Tuto skutečnost podpořila taktéž nemilá před-přehlídková nehoda, kdy se kamarádce roztrhly její zamilované (a samozřejmě dobové) šaty. Únava a stres na nás dopadly poněkud víc než v pátek. I přesto se v dopoledních hodinách konala další přehlídka, tentokrát s názvem "Být šik!", která měla pomoci dámám i pánům při výběru dobových oděvů z období 20., 30. i 40. let. Tentokrát jsem se na "prknech slávy" ocitla již i já, předvádějíc své čtyřicátkové večerní šaty. Věřím tomu, že i zde jsme zaznamenali jistý úspěch. Kritickými se pro nás však staly hodiny odpolední, kdy jsme s kamarádkou obě dvě zažily totální úpadek smyslů a musely jsme se proto rychle vypravit do svých domovů, abychom někde neusnuly ve stoje. Podvečerní a večerní část soboty bych označila za značně vydařenější, jelikož jsme se vydaly na náměstí na různorodé akce a náramně jsme si užívaly to, že si nás každý druhý chtěl fotit. Takovou dobrou hodinku, hodinku a půl, jsme prakticky nedělaly nic jiného, než že jsme pochodovaly po náměstí sem a tam a velmi ochotně jsme pózovaly především pánům, kteří by se skoro přetrhli, jen aby s námi měli fotku. Inu trochu toho zdravého ega nikdy neškodí :D Avšak poté co se setmělo už prakticky všichni věnovali pozornost hlavní hvězdě večera, kterou se stal Ondřej Havelka a jeho Melody Makers.
Raději jsme oželely noční program soboty, jen abychom v neděli v čas vstaly a dostaly se na konvoj. Ano, Convoy of Liberty jest alespoň u nás každoročním a důstojným vyvrcholením slavnostního veselí. Samozřejmě jsem byla dopředu domluvená se "svými" vojáky, kteří milerádi přislíbili, že vezmou mě i kamarádku. Po troše organizačních obtíží jsme nakonec byly naloženy na korbu spolu s dalšími několika dobovými dámami a to včetně jedné sestřičky a vojandy, takže se dá říci, že jsme poněkud mohly působit jako pojízdný nevěstinec... :D I tak jsme si konvoj užily na plno a každému bych přála zažít tu atmosféru, když vám někdo z davu podá kytičku šeříku. Samozřejmě největší úspěch měli veteráni, kterých letos přijelo na výročí opravdu požehnaně a kteří způsobovali spoustu emocí především u skutečných pamětníků.

Tak takhle jsem si tedy užila Slavnosti Svobody já. A co vy, účastnili jste se také nějakých? Budu ráda, když se zapojíte do diskuze :)


(reklamní fotka pro Vintage Café. S Gambrinusem ... :D)

Přípravy a šílenství vrcholí

29. dubna 2015 v 17:56 | Vaše Anny
Každý člověk jen trochu zainteresovaný do minulosti naší země zcela jistě ví, jaké se nám to blíží květnové dny. Každý správný milovník či milovnice 40. let se náležitě připravuje a těší skoro jako na Vánoce. Ano, jistě, Slavnosti svobody přicházejí, zpívejme, reenactoři. Vždycky jsem se domnívala, že tento každoroční třídenní zážitek je pro všechny přítomné a "účinkující" pouze radost a bezstarostné užívání si dobové atmosféry města. Jak jsem kdy mohla být tak naivní? Rozuzlení tkví totiž v tom, že až doposud jsem na Oslavy chodila jako čistě samostatná jednotka, která se samozřejmě čas od času k někomu přidružila, ale stejně tak, když jí to přestalo bavit, si šla zase po svých. Naopak letos při častých návštěvách Vintage obchodu poslouchám již dobrý měsíc, jaké útrapy ve skutečnosti pořádání takovéto (nebojme se alespoň v době výročí tohoto slova) monster akce. A popravdě jsem velmi ráda, že i tento rok, byť s drobnými výjimkami, budu se opět pohybovat jako nezávislá osoba. Ony sice všechny ty přehlídky, ukázky a konvoje mají ve výsledku nádhernou atmosféru, avšak když si člověk pouze z části vybaví všechny ty vynervované dny, které pořadatelé zažili...Ne, opravdu nemohu říci, že bych stála o podílení se na organizaci Slavností svobody, třebaže tuto akci opravdu miluji. Abych poukázala alespoň na nějaký pozitivní "dopad" příprav, musím zmínit přehlídku dobové módy, které jsem se zúčastnila minulý týden. To byla vskutku povedená upoutávka na hlavní květnové dny. Taktéž vyhlášená soutěž o nejkrásnější dobový profil byla jistě příjemným zpestřením jinak ještě nezajímavého dubna. Tak nám tedy prosím držte palce, ať se vše povede tak jak má, a přejte nám alespoň trochu pěkné počasí, ať nám nezmoknou lišky a kloboučky :)

(dvě vdovy u vína aneb jak se dobové ženy baví před přehlídkou)


Valentýnský masakr - život dle pana Capona

8. března 2015 v 9:34 | Vaše Anny
Jelikož mezi svými přáteli nejsem naštěstí jediná "dobově posedlá", čas od času se nasyktne akce, kterou zkrátka není možné vynechat. Mezi ty větší a obvykle lépe organizované patří samozřejmě Oslavy Osvobození, Po siréně swing!, Back to 1945 a podobné. Někdy ale není od věci "snížit" se na úroveň místních událostí, méně navštěvovaných, nicméně kolikrát i zajímavějších, než byste čekali. Sem lze zařadit i Valentýnský masakr, který uspořádal můj známý, jehož stěžejním zájmem je 2. světová válka (účastní se pilně taktéž na Oslavách) a americká mafie 20. století. Program byl takřka dokonalý, šlo o zmapování života jednoho z notoricky známých gangsterů, samosebou Al Capona. Scénky provedené v mnohdy skutečně dobových oděvech včetně dobové mluvy a dobových zbraní vůbec nebyly amatérskou záležitostí jak by se na první pohled mohlo zdát, z toho důvodu, že většina účinkujících je angažována v reenactingových klubech šermířských. Bez jakékoliv nadsázky mohu směle říci, že muži byli opravdu úžasní, totiž po stránce oblečení. Jeden z přítomných přinesl dokonce i originální fotoaparát! Avšak k mému sklíčení, ženská část značně pokulhávala, dam bylo málo a z dobového hlediska byla strhující většina té ubohé menšiny na hony vzdálená letům dvacátým. S čistým svědomím si troufnu prohlásit, že jediné trochu připomínající tuto dobu, jsem byla já a moje kamarádka, ovšem ani tady to nebyla žádná hitparáda. Kamarádku ovšem kritizovat nebudu, výhrad mám minimum a i ty si raději nechám pro sebe, ale na sebe klidně "prásknu", že jsem se o žádná dvacátá léta ani nepokoušela. Jelikož tato dekáda nepatří do mého stylu, zavrhla jsem samozřejmě koupi originálních šatů, u nichž se celková cena (ze zkušenosti mé kamarádky) pohybuje kolem pěti tisíc. Taktéž jsem neměla vůli kupovat si ani napodobeniny - zbytečné oblečení navíc, které již takřka nevyužiji. Proto jsem volila svoje nejlepší typicky čtyřicátkové šaty a k nim i soudobé doplňky. Největší pozornost s velkou pravděpodobností způsobovala moje šálka s norkovými ocásky, ta však prvorepubliková skutečně byla, stejně jako klobouček. Aby byl vidět můj nadhled nad dobou a nevypadala jsem pouze jako ta, která prostě nevěděla, tak si vzala něco zatraceně starého, oblékla jsem také punčošky se švem, nejtypičtější z nejtypičtějších oděvů čtyřicátých let...Věřte, nevěřte, přes všechnu mojí "snahu" porušit dobovost 20s, jsem pravděpodobně byla paradoxně považována za nejdobovější dámu na akci, což vyvozuji už jen z toho, že se se mnou prakticky každý chtěl fotit. Samozřejmě se tu nebudu vychvalovat do nebes, názor na oblečení mé i ostatních si můžete udělat samostatně, z fotografií níže přiložených.

 
 

Reklama