Ze života

Slavnosti svobody

3. února 2015 v 21:41 | Vaše Anny
Jak už jsem napsala, nejsem nikde organizovaná, ale dobové akce mě vždy potěší. Slavnosti svobody jsou samozřejmě klasika všech klasik a jedna z nejlepších rekonstrukcí za celý kalendářní rok. Tedy nevím jak jinde, ale u nás se slaví ve velkém, minimálně tři dni, se spoustou "skorodobrovolníků" (prý za to NĚCO dostanou, ale práce pro peníze to rozhodně není) a dobově oblečených lidí. Nás totiž osvobodili Američané, takže věru máme co slavit. Tyto květnové dny jsou skutečnou pastvou pro oči člověka jako jsem já. Někomu muži hrající si na "vojáčky" možná přijdou legrační, já si však myslím, že je dobře, že to pořád někdo dělá, že se ještě najdou takoví nadšenci, kteří se do toho vrhnou. Navíc v těch uniformách...to jsou zkrátka pánové podle mého gusta. S kvetoucími šeříky má naše město neuvěřitelnou atmosféru. Poslední den zpravidla bývá Convoy of Liberty, tedy průvod historických vozidel, včele opět s vojáky. Veteráni pomalu projíždí po naší hlavní třídě, podél které se tísní DAVY obyčejných lidí a obvykle zuřivě nebo naopak velmi nesměle mávají. Často vídáme i malé děti, nebo naopak ty nejstarší, kteří si se slzami v očích připomínají to, co tenkrát zažili doopravdy. Loni jsem sedíc na džípu dostala od nějaké holčičky květ šeříku. Skoro mě až dojímá, kolik obyvatel si vyšetří pomalu celé dopoledne (obzvlášť v dnešní době), aby si šlo připomenout příjezd amerických osvoboditelů. Kdekoliv jinde možná, avšak u nás se skutečně nebojím, že by tato tradice vymizela. A to je úžasné.


Proč si na mě ukazují

3. února 2015 v 18:33 | Vaše Anny
Když už jsem se tedy odhodlala založit rubriku sama o sobě, měla bych se zřejmě nějak představit. Začnu tím nejdůležitějším bodem, který vychází právě z nadpisu tohoto článku. Jak už jsem naznačila, jsem milovnice starých dob a samozřejmě i starého oblečení. Rozhodně mě ale nezajímá ani vintage ani retro, totiž nové věci ve starém stylu. Můj zájem se netočí ani kolem "true vintage" - originál oblečení z 60. let a mladší. U mne se nejčastěji skloňují slova "první republika" a "protektorát", popřípadě 20's, 30's a hlavně 40's. Nejsem nikde organizovaná, nedělám dobové rekonstrukce, (pravděpodobně) nejsem reenactorka. Je pravda, že dobové akce zbožňuji, avšak dobové oblečení nepoužívám pouze na ně. Já tak chodím prakticky pořád. Nejčastěji se snažím napodobovat druhoválečnou, případně protektorátní módu. Samosebou většina mých věcí na běžné nošení nejsou originály, to bych se jednak nedoplatila a hlavně bych v kuse trnula, abych si náhodou něco nezničila. Ale ani shánět oblečení "jen" ve stylu 40. let není zrovna procházka růžovou zahradou, ať už jde o zcela nové, či 80's does 40's (pro neznalé stránky ebay v tomto směru - věci vyrobené v 80. letech podle módy 40. let). Mimo to mám samozřejmě několik originálů, na které jsem náležitě pyšná a nadevše je zbožňuji. Když už nemohu mít dobové šaty, snažím se vzít si alespoň dobové doplňky (klobouk, kabelka...). Svým vzhledem, jak jinak, vzbuzuji skutečně hodně pozornosti, občas se setkávám jak s pochvalou, tak s kritikou. Naštěstí jsem na to již zvyklá a tak si vpravdě užívám tázavé i obdivné pohledy. Poslední dobou, naučená tímto, příliš nechápu lidi ve stylu metal, punk, emo a podobné, kteří si stěžují na přílišnou pozornost. Nesoudím bez zkušenosti, sama jsem se tak oblékala nejméně dva roky, a musím říct, že kam se hrabe "jejich" pozornost v porovnání s "mojí". Vždyť kolik je v běžných větších městech metalistů, punkerů, a kolik děvčat, která se oblékají jako já. Osobně u nás znám jednu. Tím si nijak nestěžuji (jak už jsem psala, nevadí mi vybočovat), neodsuzuji je ani nic podobného, jen si myslím, že občas trochu přehání, příliš vztahují věci na sebe. Lepší být vybočující a zároveň s tím srovnaný.


 
 

Reklama